Hana Marie Maroušková

Absolventské role: Marie (Tartuffe), Karolína (Kazimír a Karolína), Žebračka (Markéta, dcera Lazarova), Máša (Racek). * Motto a “Co ke mně patří” v době absolutoria: Řekněte nahoru, vylezu až nahoru. * Semestrální stáž na Hogeschool voor de Kunsten Utrecht v Nizozemsku. A také šicí stroj, lepicí pistole, vtip za tři rohy, hankování, praní a žehlení.

Hana Marie je druhou z pěti hereček absolventského ročníku Patnáctky. I jí jsme se zeptali na totéž, co jejích spolužáků. A i ona je na první fotografii v době absolutoria DAMU a na druhé (video) o pět let později, při natáčení v Poněšicích.

Z předešlé práce si nejvíc cením spolupráce s Janem Kačerem, Agnieszkou Holland, Petrem Mikeskou, Vítem Venclem a Lukášem Kopeckým. Nejsem úplně chlubicí typ, ale při práci s nimi jsem pozorovala, že překračuji své možnosti. Prostě to s nimi bylo pro mě výjimečné.

Co pro mě na škole bylo nejdůležitější, co nejvíc mi dala – a jak jsem to viděla hned po absolutoriu a jak to vidím teď.

Jak “stárnu”, tak si uvědomuju, že jsem měla neskutečné štěstí, že jsem se na DAMU dostala. I když jsem prošla na škole a i v těch pár letech, co jsem už venku, deziluzí, zklamáním a poznáním, jsem si vědoma toho, že jsem vystudovala něco, co mi umožňuje dělat práci, která mě baví. Na škole pro mě bylo nejdůležitější hledat, v čem jsem dobrá, kde mám slabiny a na čem mohu dále pracovat. Čím déle jsem ze školy, tak vidím, že práce na sobě není jen záležitostí pětiletého studia, ale že to je proces pravděpodobně celoživotní. Teda trochu v to doufám, že se dlouho nebudu nudit a že budu mít stále nekonečně mnoho impulzů k tvořivé práci.

Jak prvních pět profesionálních let splnilo má očekávání = co jsem v profesionálních letech čekala a v čem je praxe jiná (v dobrém i ve špatném), než jakou jsem o ní měla na začátku představu.

Předpokládám, že každý se chtěl po škole věnovat tomu, co vystudoval. Já jsem chtěla hned po škole jít do angažmá. To jsem věděla od prváku, že nejsem moc “projektovej” člověk. To, že má cesta nebyla tak přímočará, nevidím zpětně jako nějakou újmu. Myslím, že jsem měla prostor pro to, si ujasnit své priority a určit si zásady. Takže zpětně jsou má očekávání konečně naplněna. A o špatných zkušenostech mluvit už nechci, protože ty mě formovaly asi víc a dnes jsem za to ráda.

Vyjmenuj a blíže představ své největší úspěchy za těch prvních pět let.

Mým největším štěstím je, že jsem našla vnitřní klid. V současné době v angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi, kam jsem nastoupila minulou sezónu. Soubor a repertoár divadla je na vysoké úrovni a cítím se tam doma. Z předešlé práce si nejvíc cením spolupráce s Janem Kačerem, Agnieszkou Holland, Petrem Mikeskou, Vítem Venclem a Lukášem Kopeckým. Nejsem úplně chlubicí typ, ale při práci s nimi jsem pozorovala, že překračuji své možnosti. Prostě to s nimi bylo pro mě výjimečné.

Kde bych chtěla profesně být za dalších pět let.

Doufám, že pocitově tam, kde jsem dnes. Mám nekonkrétní sny, chci svou práci dělat jak nejlíp budu umět a co nejdéle budu moct.

Pozvi diváky tam, kde jsi na sebe nejvíce pyšná.

Přijeďte do Boleslavi, nemusíte na mě, jsem na sebe pyšná, že v tom divadle jsem…

 01

_MG_7568 copy
(video se spustí po kliknutí na fotografii)

Autor

Jana Smetánková
Jana Smetánková

Autorka myšlenky portálu O divadle, majitelka vydavatelství Thespis, které vydalo – s výjimkou Cimrmanů – prakticky všechna DVD s divadlem, která se kdy na českém trhu objevila a je dokonce tím subjektem, který jako první přišel s myšlenkou prodeje záznamu divadelního představení.

Komentáře

Komentáře