Hraběnka neboli Zámek v Čechách

“Promiňte, paní hraběnko, jsou tady z národního výboru. Máte opustit zámek, přišlo ho pečetit.” - “Dohraji vám to příště. Za deset let se sejdeme.” - “Kde? – Na onom světě.” - “Tady, při mých sedmdesátinách. Máte mé slovo. Alois – přípitek.”

Tento slib dala svým hostům Jiřina Jirásková jako hraběnka z Lansdorfu a ze Scheinbergu, hrdinka filmu podle scénáře Jiřího Hubače Zámek v Čechách. Je vykázána z městečka, je jí zabaven veškerý majetek, její oblíbený kůň je utracen. Z hraběnky se stává domácí dělnice.

Když se po deseti letech do města tajně vrací, aby splnila slib, že na zámku zahraje svým hostům valčík z opery Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského, je její někdejší sluha Alois (Karel Heřmánek) kočí, zpustlý alkoholik, který je rád, že může bydlet na fotbalovém hřiště, které lajnuje a pere mužstvu dresy. Městu vládnou nadutí komunističtí funkcionáři a na jejím zámku panuje uvědomělý správce, původně elektrikář.

“Co tady děláte?” – “Přemýšlím, jak ten čas letí. Ten klavír byste měli dát naladit. Ty parkety potřebují vydrátkovat a napustit. Dubové dřevo časem tmavne a černá.” – “Předpokládám, že mi jednou větou dokážete říct, jak jste se sem dostala a kdo vám dovolil hrát na piáno.” – “Přišla jsem dveřmi. Na ten klavír jsem hrála padesát let. Daroval mi ho otec k mým desátým narozeninám. To je vzácný nástroj. Žádné povolení nežádám a nepotřebuji. Pravda, je to trošku víc, než jedna věta, ale návrat domů se nedá odbýt jednou větou. To jistě chápete, pane Kotrbo.” – “Vy mě znáte?” – “Zajímá mě člověk, který spravuje můj majetek.” – “To je státní majetek, tady vás nemá co zajímat.”

Hraběnka nakonec plní slib daný přátelům a navzdory všem překážkám oslavu opravdu uskuteční. Svým hostům zahraje, pak si projde galerii rodinných obrazů a na svém zámku umírá. Kočí Alois, pro tento večer znovu noblesní komorník, vyvěsí na střechu zámku smuteční prapor…

Film režiséra Martina Hollého měl premiéru v roce 1993 a byl jedním z nejlepších filmů Jiřiny Jiráskové – i díky její vzácné souhře s Karlem Heřmánkem. Po pětadvaceti letech od premiéry filmu má Divadlo Palace na repertoáru divadelní adaptaci scénáře, jejímž autorem je Ivan Hubač, syn Jiřího Hubače. Hraběnku hraje Eliška Balzerová, Aloise David Novotný.

Tomáš Šťástka, iDnes (hodnocení: 75 %):

Jejich komunikace a věčný střet osobností je středobodem kusu. I když právě v těchto místech je nejvíc znát, že divadelní Hraběnka hraje více na komickou než pro film typickou posmutnělou notu, povedlo se oběma hlavním rolím dostát kvalitám Hubačova textu.

Právě v něm především totiž tkví síla hry.

„Potřebuji jen postel a popelník. Poslední léta jsem si zvykla hodně kouřit – to je všechno, co mi ten socialismus přinesl,“ pronáší šlechtična ústy Balzerové. „Největším nebezpečím našeho národa jsou přičinliví nevzdělanci,“ zazní jinde. Ostatně střet vzdělané a moudré hraběnky s nahlouplými figurkami, které podivná doba 50. let vyhoupla do významných míst, je sice schematický, ale zároveň správně úderný a jasně srozumitelný.

Navíc je více než trefné, že se tento text hraje právě dnes, kdy je zas jinak podivně dáváno slovo a jsou nabízena významná místa nekvalifikovaným lidem. A je ještě lépe, že se jej tvůrci nebáli předložit zdejšímu publiku uvyklému především na odpočinkovou produkci.

Hrají: Eliška Balzerová, David Novotný, Martina Delišová, Kateřina Holánova, Michal Novotný / Martin Pechlát, Miroslav Etzler, Eva Kodešova, Richard Trsťan, Dušan Sitek, Rudolf Stärz, Miroslav Sabadin, Václav Liška / Michael Goldschmid

Režie: Petr Hruška, Hudba: Vladimír Strnad, Výprava: Miroslav Král

Galerie

Komentáře

Komentáře