Ivan Dejmal
Narozen 1987 ve Frýdku-Místku. * Absolventské role: Orgon (Tartuffe), Šamrajev (Racek), Schürzinger (Kazimír a Karolína), Burjan (Markéta, dcera Lazarova).* Motto a “Co ke mně patří” v době absolutoria: “Chcete mě? Budu hodnej…” * Herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, hra na klavír, záviděníhodný tenor, tvrdohlavá beraní hlava, zelená barva a zeleň a příroda všeho druhu.
Ivan Dejmal je dalším z absolventů DAMU našeho projektu Patnáctka. V roce 2010, kdy jsme s nimi začali, byl ještě pořád studentem. Dnes? Dnes je jednou z velkých hvězd Národního divadla moravskoslezského. Z Velkého Gatsbyho v tomto divadle je ukázka na konci stránky, tahle na začátku je z absolventského představení Racek. Racka dáme zanedlouho zdarma na YouTube. Normálně by se dalo říci, že Racek bude předskokanem, nicméně tady nelze jinak, než že je jeho předletcem…
Co pro mě na škole bylo nejdůležitější, co nejvíc mi dala – a jak jsem to viděl hned po absolutoriu a jak to vidím teď.
Za prvé to, že jsem z domova odešel “do světa”, a musel se nějak protloukat sám. Za druhé setkání, spolupráce, a známosti se spolužáky a kolegy. A samozřejmě práce s pedagogy v čele s paní Adamovou. Po škole jsem to viděl stejně jako teď, ale člověk si to s odstupem času uvědomuje intenzivněji.
Jak prvních pět profesionálních let splnilo má očekávání = co jsem v profesionálních letech čekal a v čem je praxe jiná (v dobrém i ve špatném), než jakou jsem o ní měl na začátku představu.
Očekávání jsou splněna. Mám pěkné role v různých žánrech s různými režiséry. Na nedostatek práce si stěžovovat nemůžu, a stálý příjem je komfortnější než studentské živobytí. To jsem od profesionálních let čekal, a jsem rád, že praxe má očekávání naplnila.
Vyjmenuj a blíže představ své největší úspěchy za těch prvních pět let.
S Arabskou nocí, která vznikla v Olomouci jsme získali cenu Josefa Balvína. Za roli Gerharda Peterka v inscenaci Za vodou (dokud nás smrt….) jsem byl v širší nominaci na cenu Thálie. Ale za největší úspěch považuju to, že jsem za těch pět let neměl jediný volný turnus, a se všemi hostováními stihl skoro čtyřicet premiér.
Kde bych chtěl profesně být za dalších pět let.
V divadle, jehož tvorba bude mít smysl, a ve kterém budu vytížen. A které mě díky tomu bude bavit. Anebo na samotě u lesa.
Pozvi diváky tam, kde jsi na sebe nejvíce pyšný.
V tuto chvíli zvu všechny do Ostravy. Ať už do Arény, k Bezručům, nebo k nám, do Národního moravskoslezského. Zkrátka do Ostravy, kde se poctivě dělá poctivé divadlo.
Komentáře