Lakomec (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Čtvrtou premiérou Klicperova divadla v sezóně 2018/2019 je slavná Molièrova komedie Lakomec. Tato geniální hra je i po více jak 350 letech považováno za špičku komického žánru a ze své vtipnosti a trefnosti neztrácí nic ani v dnešních dnech.

Molièrův Lakomec je třeskutá komedie, která naprosto přesně útočí i na podstatu našeho chování a uvažování. Harpagonova chorobná touha po penězích a závislost na majetku je pro naši dobu příznačnější ještě více, než pro Francii za vlády Ludvíka XIV. Molière byl skvělým pozorovatelem lidských neřestí a mravů, které pak se silou a drzostí sobě vlastní přenášel do svých textů. Díky němu máme skvělou možnost si v dnešní uspěchané době na chviličku sednout, vydechnout a od srdce se zasmát figurkám, kterých je i dnešní svět stále plný. A v době, kdy jsou produktivita a blahobyt známkou kvalitního a úspěšného života, kdy mít dům a auto je společenskou nutností a kdy chybějící dovolená u moře je společností vnímána jako životní selhání, je právě tato hra léčivým balzámem, který umožní podívat se na věci s humorem a nadhledem.

Motorem této komedie jsou dva generační postoje. Starý, despotický a konzervativní proti mladému, bezohlednému a nezodpovědnému. Bezmezná touha po penězích a podvod jako legitimní řešení problému jsou pak příznačné pro každou dobu. Molièrovi hrdinové v obecné rovině přemýšlejí především o tom, jak co nejvíce prospět sami sobě. A právě z toho pramení otázky, které nám autor hry klade. Je v bezbřehém individualismu prostor pro lásku, cit, přátelství, rodinu? A umožní nám obrovské jmění dosáhnout životního štěstí?

Dramaturg Martin Satoranský: „Molière nepsal ani tak plnohodnotné charaktery, ale spíše personifikované lidské vlastnosti, které vykresluje v těch nejostřejších liniích až na samotné hranici absurdnosti. V naší inscenaci se zabýváme nejenom Harpagonem, ale i tím, jak zhoubný a plíživý vliv může mít právě toto ztělesněné lakomství na lidi okolo něj. Jak se jím lidé nakazí a jak jsou pak zvířecky hnáni svými touhami a potřebami, jak jdou doslova hlavou proti zdi. Jak se chovají komicky a hloupě, jak jsou vlastně směšní. Divák se pak nad jejich počínáním může smát podobně, jako když sleduje psa, který se honí za vlastním ocasem. Poznávat občas v jejich snažení sám sebe je ve výsledku ohromná legrace.”

Režisér Michal Hába (hradečtí diváci již znají jeho zpracování současného německého dramatu Černá voda): „S Molièrem není od věci zvolit slovo podvratnost. Dokázal kritizovat dobové autority, nabourávat zažité stereotypy a ještě si za to nechat zaplatit i zatleskat. Příkladem za všechno mohou být konce jeho her – po sžíravé kritice přichází “konec dobrý, všechno dobré” v tak nepravděpodobné konstelaci, že se člověk těžko může ubránit dojmu, že celý happyend je schválně a tedy podvratně vylhaný. Podvratnost v sobě nesou i promluvy jednotlivých postav. Obsahují až brechtovský sebekomentář, který může být zdrojem hereckého nadhledu a sebeironie. Zřejmě proto jsou Molièrovy hry dodnes klasikou, rozhodně ale ne suchou, mrtvolnou. A těžko mohou být jen příjemnými komediemi k pobavení. Těším se, co na naši interpretaci řeknou diváci.“

Tvůrci Lakomce zvolili moderní a netradiční přístup k této klasické látce. Zároveň se, stejně jako sám velký dramatik, nechali inspirovat skvělou italskou lidovou commedií dell´arte, postavenou na výrazných typech a precizních komických výstupech, která i Molièrovi sloužila jako bohatý zdroj vtipů, gagů a komických situací.

Autor: Moliére, režie: Michal Hába, výprava: Adriana Černá, hudba: Jindřich Čížek

Hrají: Filip Richtermoc, Kryštof Bartoš, Natálie Holíková, Matěj Anděl, Anna Peřinová, Helena Korejtková, Zora Valchařová-Poulová, Miroslav Zavičár, František Staněk

 

 

Galerie

Komentáře

Komentáře