Listopadová Žižkovská štace

“Žižkovská štace”, to je již od dubna 2007 příležitost pro mimopražské soubory k tomu, aby předvedly své nejlepší inscenace divákům v Praze, v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Tři večery od prvního úterý v měsíci patří vždy jednomu divadlu – a v listopadu to bude Klicperovo divadlo z Hradce Králové.

 úterý 6. listopadu

István Örkény: Kočičí hra

„Taková jsi byla vždycky. Samé zmatky a komplikace!“

Proslulá tragikomedie Istvana Örkenyho s Pavlou Tomicovou a Zorou Valchařovou-Poulovou v hlavních rolích. Erži Orbánová, hubatá, živelná a svérázná hrdinka, prožívá svá každodenní dobrodružství v komunistickém Maďarsku mezi sdíleným bytem v budapešťském činžáku, mňoukáním „kočičí hry“ se sousedkou Myškou a hašteřením ve frontě v mlékárně. Její elegantní a klidná sestra Gizela žije zase už šestnáct let upoutaná na své kolečkové křeslo v Mnichově ve svobodném západním Německu a nezbývá jí než po telefonu a v dopisech často marně usměrňovat sestřiny eskapády. Je tu totiž Pavla, Eržina nová kamarádka, která má na ni „báječný vliv“ a samozřejmě Viktor Molnár, obžerný, kdysi slavný operní pěvec, jehož způsoby u stolu jsou sice mimořádně nesnesitelné, ale Erži mu s radostí každý čtvrtek vaří večeře… Oblíbený maďarský prozaik a dramatik István Örkeny napsal svou Kočičí hru v roce 1963 nejprve jako novelu a teprve o několik let později ji zadaptoval do divadelní verze, se kterou slavil úspěchy na mnoha světových jevištích, včetně pražského Národního divadla, kde v roce 1974 vznikla legendární inscenace s Danou Medřickou a Vlastou Fabiánovou. Užijte si s námi v režii Terezy Karpianus životní příběh sester Szkallových, nejkrásnějších dívek z městečka Leta, okres Szolnok, v této hře o stárnutí, lásce, vášni k životu, sesterské blízkosti a hlavně nezdolném optimismu!

„Víš, my s Myškou hrajeme takovou zvláštní hru: když se vrátí z kanceláře, zamňouká a já k sobě pustím sousedovic kočku a ta jí odpoví mňoukáním. Myška odpoví kočce a kočka Myšce… Není to vlastně hra ale takový zvyk…“

Režie: Tereza Karpianus, dramaturgie: Jana Slouková, scéna: Jan Štěpánek, kostýmy: Zuzana Přidalová, hudba: Jindřich Čížek

Hrají: Pavla Tomicová / Jitka Smutná, Zora Valchařová-Poulová, Sára Venclovská, Jakub Tvrdík, Martina Nováková, Petra Výtvarová Krausová, Jan Bílek, Marie Kleplová, Petr Matyáš Cibulka / Karel Pešek

 

středa 7. listopadu

Václav Havel: Asanace

K výročí nedožitých osmdesátých narozenin Václava Havla uvedlo Klicperovo divadlo hru Asanace. Režie se ujal Havlův dlouholetý přítel a především jeho dvorní režisér Andrej Krob. Skupina architektů je povolána do nejmenovaného malebného městečka se středověkým hradem, aby zde provedla jeho asanaci a uvolnila tak prostor pro nové sídliště. Celkem rutinní úkol však architektům naruší jedna zdánlivě bezvýznamná petice… Václav Havel hru napsal v roce 1987 jako reakci na komunisty centrálně plánovanou politiku rozvoje městského bydlení, jež byla charakteristická výstavbou nevzhledných sídlišť, která často vznikala na úkor vzácné historické zástavby řady měst.

Režie: Andrej Krob, scéna a kostýmy: Jan Dušek

Hrají: František Staněk, Kamila Sedlárová, Jan Sklenář, Jan Bílek, Jiří Zapletal, Martina Eliášová, Sára Venclovská, Jan Vápeník, Marek Šimon, Josef Čepelka, Ladislav Svoboda, Lenka Loubalová

 

čtvrtek 8. listopadu

Torben Betts: Vincenc

„Jsme snad všichni Angličané, ne?“

Česká premiéra úspěšné britské komedie. Intelektuálové Oliver a Emily se přestěhují z Londýna na sever Anglie. Jednak tam je levnější bydlení, jednak Emily coby vzorná salonní levičačka touží po tom, aby jejich děti vyrůstaly mezi „skutečnýma lidma“. Dva tihle „skuteční lidé“ teď míří na návštěvu: Dawn a Alan, manželé odvedle, které Oliver s Emily pozvali na přátelské posezení. V úhledném obýváku se tak střetne metropolitní kavárna s kulturou plechovkového piva a na povrch vyplouvají dávné ambice, touhy i předsudky. Někde kolem brousí jedna otravná kočka, leckdo skrývá temné tajemství a není vůbec jisté, jak celé tohle blízké setkání třetího druhu dopadne. Premiéra této komedie proběhla v březnu 2014 v komorním Orange Tree Theatre, kde o ni byl takový zájem, že se záhy přesunula na West End do St. James Theatre. Obě tato uvedení provázela mimořádná přízeň publika i nadšené kritiky, které ji mimo jiných přirovnávaly k Bohovi masakru Yasminy Rezy.

„Já jsem vážně nejšťastnější, víš co, když se zavřu nahoře, navlíknu si zástěru a prostě to nechám běžet, popustím uzdu fantazii a samozřejmě Vincence maluju podle fotky, protože kocour ti většinou nebude jen tak hodinu pózovat, aby sis mohla přesně nastudovat fousky nebo ocas, že jo. Jednu dobu jsem chodil na kurz, ale ta ženská nás furt nechávala malovat to debilní ovoce. Každej tejden další kus ovoce v tý blbý dřevěný míse.“

Režie: Petr Štindl, překlad: Michal Zahálka, dramaturgie: Markéta Bidlasová, výprava: Petr B. Novák

Hrají: Natálie Řehořová, Jiří Zapletal, Kamila Sedlárová, Jan Vápeník

 

Galerie

 

 

 

Komentáře

Komentáře