O divadelních cenách a ceně divadla

ilustrační foto

Začala druhá polovina divadelní sezóny. Ta je tradičně spjata s udílením různých cen. Mnoho divadel v metropolích i regionech má své vlastní lokální mutace těchto cen, v odborné i divácké rovině. Celostátně se pak v únoru a březnu udílí především Ceny Alfreda Radoka (pro různé divadelní obory a disciplíny) a Ceny Thálie (pro herce, tanečníky a pěvce…). Neznám snad nikoho, kdo by některou z nich získal a byl naštvaný. Pro někoho jsou více významné, pro někoho méně. Již několikrát jsem slyšela oceněného říci, že i přes respekt k odborníkům na divadlo si více váží ceny od diváků, protože pro ně se přece divadlo hraje. Tam směřuje i má úvaha.

Myslím si, že jakákoli zpětná vazba od diváků je velice cenná. Tou nejdůležitější samozřejmě je živá reakce na konkrétním představení. Tou to však končit nemusí. Není vždy jednoduché se dostat s herci a tvůrci do osobního kontaktu, ale pokud jako diváci takovou příležitost máte, neváhejte a oslovte je se svým poděkováním či hodnocením. Uvidíte, že je to potěší. Další možností pak jsou elektronické formuláře pro ohlasy na internetu, které má drtivá většina divadel k dispozici na svých webových stránkách. Číst si tam divákova slova chvály, ale i kritické připomínky je pro většinu divadelníků důležité. A tato myšlenka stála také u zrodu portálu O divadle. Přimět k interakci diváky, divadelníky i odborníky (tedy recenzenty, publicisty, kritiky, studenty…). Pokud ta myšlenka baví i vás, připojte se, povídejte si, diskutujte! Ale především – choďte do divadla. Má to obrovskou cenu pro obě strany a mnohé z těch, kteří pro vás představení vytvářejí, tím potěšíte víc, než kdyby dostali tzv. Radoka či Thálii.

Na závěr mi dovolte ještě úryvek ze skvělého „‎divadelního románu“ významného herce Františka Šece Sezóna: „‎A dojde-li přece k tomu, že se vrchnosti podaří vlastní hloupostí rozmetat divadlo do všech světa stran, na jeho troskách vyroste jiné. Divadlo se nedá zničit, vyhubit, vykořenit. Má ušlechtilost růže a životaschopnost plevele. Naštěstí.“

Autor

Kristýna Čepková
Kristýna Čepková

Narodila se v Praze, vystudovala Malostranské gymnázium a činoherní dramaturgii na DAMU. Dva roky působila v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Nyní je na volné noze, hostuje "po vlastech českých" a podílí se na nezávislých divadelních projektech (především jako kmenový dramaturg souboru 3D company). Je lektorkou dramatického kroužku, příležitostně spolupracuje s Českou televizí a je zakládající členkou redakce portálu O divadle. Má prokazatelnou slabost pro oblastní divadla.

Komentáře

Komentáře