Patnáctka – Koulení (2010)

 Dnes už září na mnoha jevištích. V Národním divadle, na Vinohradech, Zábradlí, v Ungeltu, Ostravě, Olomouci, Českých Budějovicích, Hradci, Pardubicích. V kamenných divadlech, samostatných divadelních projektech i ve Zlatém slavíku. Ale tady, tady teprve končili školu. A loučili se s ní tak, jako všichni absolventi DAMU – Koulením…

Normální vysokoškolák končí školu tak, že napíše diplomku, pak ji obhájí, státnice, promoce a hybaj do života. Nebývá zvykem, aby mladí chemici oslavili konec studií tím, že na šeřícím se Kulaťáku zatančí užaslým kolemjdoucím tanec se zapálenými Bunsenovými kahany a po nich přijde žonglérské číslo strojařů s kružítky a příložníky. Damáci to mají jinak. Když konec školy, tak se vší parádou. Čili Koulením disku, rituálním předáním školního divadla Disk nastupujícímu ročníku absolventů příštího roku.

plakat-nasreddin-m
Nasreddin – plakát

Není možná úplně obecnou vědomostí to, proč se školní divadlo DAMU jmenuje Disk, když takový název by člověk čekal spíš u divadelního oddělení fakulty tělesné výchovy a sportu. Disk byl původně ustaven jako DIvadlo Státní Konzervatoře (v roce 1945, když DAMU právně existuje až od roku 1946) – výtvarník František Tröster využil výrazný motiv disku hned na prvním plakátu a o novém divadle se začalo mluvit tak, že v sezóně 45/46 to bylo nejnavštěvovanější divadlo v Praze.

Nicméně to už je dnes sice zajímavé, nikoliv však podstatné. Důležité je to, že studenti mají pro své loučení se školním divadlem vhodný symbol – velikánský dřevěný disk. Sama slavnost Koulení má pak vcelku pevná pravidla. Nejprve oba ročníky – odcházející a nastupující – vykulí disk ze školy a ženou ho po ulicích Starého města. Má to dvě nutnosti – disk se nesmí zastavit a musí u toho být co nejvíc rámusu a legrace. Po procházce městem je disk dokulen zpět na jeviště školního divadla a začíná loučení. Odcházející ročníky – činoherní a alternativního a loutkového divadla – se naposledy předvedou na jevišti a nastává samotný akt koulení. Studenti obou ročníků stojí na jevišti v půlkruhu a pomalu koulí disk. Ten se na své cestě NESMÍ zastavit a hranicí mezi oběma ročníky MUSÍ prokulit s nápisem DISK ve vodorovné pozici. Když si uvědomíme, že každý student musí nejen pohánět disk, který zrovna jede kolem něj, ale ještě musí naslinit palec, předklonit se a palec obtisknout na disk – je to náročný úkol. Nemluvě o tom, že u toho z každé strany půlkruhu proti sobě putuje láhev kořalky, každý student se musí napít, musí zbýt na všechny, ale na konci musí poslední student lahev zcela dopít. Prázdné lahve pak jsou zabaleny do látky a o sebe rozbity, každý student si může vzít střípek na památku. Musím uznat, že proti takhle složitému rituálu je tanec s kružítky a příložníky, třeba i za svitu ohňů Bunsenových kahanů, úplná legrace.

V roce 2010 se s Diskem loučil ročník “naší” Patnáctky. A jak se blíží vydání tohoto pětiletého sběrného dokumentu, tak asi není od věci připomenout si dobu, kdy oni školu končili a my jsme s nimi natáčet začínali. Fotogalerie je relativně obsáhlá, ale myslím, že ne nudná, tak jen pro rychlou orientaci (galerie se nemusí prohlížet od začátku, lze začít na kterékoliv fotce, kliknutím na ni):

1-16: Naposledy na jevišti Disku

17-20: Slavnost předávání růží. Každý student má jednu růži a tu dá pedagogovi, který pro něj na škole nejvíc znamenal. A zcela bez ironie – je to milé a emotivní i pro diváky.

21-30: Cena Jiřího Adamíry, udělovaná Nadací Život umělce. Cenu dostali Marie Štípková a Igor Orozovič, předává tehdejší děkan DAMU a dnešní rektor AMU Jan Hančil.

31-44: A už opravdu loučení. (39-41: házení rajčat na umělce – aby si to odbyli teď a nemuseli se toho obávat na profesionálních prknech).

foto: Tomáš Tesař

Pokud by nebylo úplně zřejmé, kdo je kdo, galerie portrétů zde: Patnáctka – tak to jsou oni :-)

Galerie

 

Autor

Jana Smetánková
Jana Smetánková

Autorka myšlenky portálu O divadle, majitelka vydavatelství Thespis, které vydalo – s výjimkou Cimrmanů – prakticky všechna DVD s divadlem, která se kdy na českém trhu objevila a je dokonce tím subjektem, který jako první přišel s myšlenkou prodeje záznamu divadelního představení.

Komentáře

Komentáře