Strýček Váňa v Rokoku

“Popiš svůj hezký divadelní zážitek a získej dva lístky na Michala Dlouhého v představení Listopad.” – tak znělo zadání naší minisoutěže. Vítězkou je Jana Kaštánková, jíž k tomu vítězství rádi blahopřejeme :-)

Těsně před koncem divadelní sezóny jsem stihla naštívit divadlo Rokoko a jeho inscenaci “Strýček Váňa”. Zpočátku každé hry mi dělá problém zapamatovat si jména postav, kdo je čí otec a kdože je manželka syna komorního bratra hlavního hrdiny. A pan Čechov to ví a nechá mne prvních pár minut bloumat. Mou odměnou za zapamatování postav je však příběh. Vlastně příběhy. A to příběhy všech postav, neboť na jevišti snad nebyla jediná postava, krerá by neměla co vyprávět či která by neměla zajímavý osud. Hra tímto konceptem napodobuje samotný život – ukazuje, jak některá (dovolím si tvrdit, že snad většina) našich rozhodnutí ovlivňuje příběhy ostatních a vše je tak propojeno v jeden celek.
Na pozitivním dojmu z celého představení se jednoznačně podílela scéna i s kostýmy. Perfektně se doplňovaly a skrývaly v sobě jistou symboliku – a tak to má v divadle být.
O hereckých výkonech nemá cenu se nikterak rozepisovat – prostě skvělé a já jen žasnu, jak jsem se mohla platonicky zamilovat do všech mužských představitelů a všem ženským představitelkám závidět jejich zasloužený aplaus.

Jana Kaštánková

Komentáře

Komentáře