Tereza Terberová

Po Praze se nedávno začaly objevovat plakáty k nové inscenaci Divadla na Vinohradech s názvem Její pastorkyňa (premiéra 16. září). Dagmar Havlové, jež zde ztvárňuje postavu Kostelničky, se na klíně choulí mladá dívka, Jenůfa. Tu hraje dvaadvacetiletá studentka herectví katedry činoherního divadla na DAMU Tereza Terberová. Mimo to působí také, jak je u čtvrtého ročníku herectví zvykem, v divadle DISK. Upozornila na sebe již v jedné z posledních absolventských inscenací minulého ročníku s názvem Opilí a nyní ji lze spatřit například v Dobrém člověku ze Sečuanu. Je jisté, že se s Terezou Terberovu budeme na českých jevištích pravidelně potkávat, proto je dobré ji znát.

Doufám, že budu hrát a že mě divadlo uživí.

Jak ses dostala k divadlu? Vzpomeneš si na svůj první kontakt s divadlem?

Babička nás už od malička brala do Ústí nad Labem na balet a operu. Vždycky jsme se se sestrami smály chlápkům, kteří byli narvaní v punčocháčích. Ale zároveň se nám to strašně líbilo. A já jsem vlastně vždycky byla taková komediantka, tak to z toho vyplynulo. Nakonec jsem nevěděla, kam jinam bych šla, tak jsem zkusila DAMU.

Kdy ses rozhodla, že budeš divadlo studovat? A co na tvou volbu říkali rodiče a přátelé?

Asi přímo konkrétní čas nebyl. Já si pamatuji, že jsem byla Na Fidlovačce na Třech sestrách a měla jsem u toho pocit, že bych chtěla stát na jevišti. Možná, že to začalo právě tam. Jinak jsem se nikoho popravdě moc neptala. Ale rodina mě vždycky ve všem podporuje, takže předpokládám, že se mnou souhlasí a že jsou s tím všichni smíření.

Jaký byl tvůj první, opravdový kontakt s divadlem? Myslím tím, kdy sis poprvé vyzkoušela hereckou práci v divadle?

Chodila jsem na dramaťák a když jsme jeli na soustředění na Sázavu, tak jsme si předváděli takové scénky. Navzájem jsme si dělali diváky. Z toho mám první herecký pocit.

Slýchávám spoustu různých historek o hereckých přijímačkách na DAMU. Někteří tvrdí, že se sem dostali zcela náhodou, moc se nepřipravovali. Jiní zase museli těžce dřít a přijímačky dělali třeba i třikrát čtyřikrát. Jaká je tvá zkušenost?

Já jsem je udělala napoprvé a vlastně vůbec nevím, jak se to stalo. To tak nějak hrozně uteklo. Trochu jsem se připravovala, ale spíš jsem si monology udělala sama, ukázala jsem je, najednou bylo druhé kolo, třetí kolo a… vůbec prostě nevím, jak se to stalo. Jsem tedy spíš ta náhoda.

Je podle tebe pro umělce, který se chce živit uměním, důležité odborné vzdělání, studium na umělecké škole?

Pro mě určitě. Když jsem přišla sem na první hodiny herecké tvorby, tak jsem zjistila, že to vlastně vůbec není takové, jak jsem si původně myslela. Je to jednodušší a zároveň mnohem složitější, což je věc, kterou jsem se naučila až tady. Jde taky o kontakty, které na škole člověk získá. A o sebevědomí.

Myslím si, že se snad každý z nás, kteří jsme neustále v těsném kontaktu s divadlem, setkal s otázkou, zda se vůbec dá uživit divadlem. Jaký máš na to názor?

Já to mám zařízené tak, že bude vydělávat přítel :-) . Myslím, že k divadlu musí být vždycky ještě něco navíc. Uživit se tím tedy dá, ale je to složitější.

Co pro tebe znamená studium na DAMU? Samozřejmě kromě toho, že ti dává profesionální hereckou průpravu.

Pro mě to znamená to, že jsem se dostala opravdu „do divadla“. Zjistila jsem, že je to vlastně úplně něco jiného, začalo mě i mnohem víc bavit. Samozřejmě jsem zde potkala spoustu úžasných lidí, kteří mě něco naučili, stále ještě učí a snad i budou. Je to skvělá zkušenost. I kdybych se divadlu pak už nevěnovala, tak jsem strašně ráda, že jsem tady byla. A vůbec se mi odsud nechce.

Studentům čtvrtého ročníku herectví KČD a KALDu (*) je vždy na jednu celou sezónu svěřeno divadlo DISK. Je však zcela běžné, že kromě absolventských inscenací působí v divadlech a souborech mimo prostředí DAMU. Na jakých zajímavých divadelních projektech spolupracuješ ty?

Teď zkouším na Vinohradech Její pastorkyňu, 16. září byla premiéra. Hraji Jenůfu. Pak jsem spolupracovala také s Divadlem Letí a doufám, že i nadále budu. Ještě hraji v Divadle Spektákl, které založil Honza Holec, což je náš ročníkový režisér a hrajeme ve Studiu Švandova divadla.

Co tě v tomto směru baví víc? Realizace mimo DAMU nebo tvorba absolventských inscenací a vůbec působení v divadle DISK? A proč?

To asi nejde úplně srovnávat. Teď momentálně mě hrozně bavilo zkoušení Její pastorkyně na Vinohradech. Ale ráda chodím i sem do DISKU, má to svoje kouzlo, jsou tady spolužáci.

Chodíš do divadla i jako divák? Jak ho z této pozice vnímáš?

Já jsem, myslím, hrozně vděčný divák. Na všechno se dívám a všechno se mi líbí. Teda většinou. Byla jsem snad asi jen jednou na představení, které mi přišlo dlouhé a nezajímavé. Hrozně často si všímám, že dělám obličeje, grimasy nebo se třeba lekám za herce. Trošku se do toho vciťuji.

Ovlivnila tě v tvém divadelním formování nějaká osobnost? Ať už ve smyslu osobního setkání, profesní spolupráce nebo jen jako platonický vzor.

Mě ovlivnili určitě všichni profesoři na DAMU, všichni herečtí pedagogové – Tomáš Töpfer, Tomáš Pavelka, Eva Salzmannová a Daniel Hrbek, který je šéf našeho ročníku. A pak je můj vzor taky kdokoliv, koho vidím v divadle a je na něm vidět, že ho to baví. To jsou moje vzory.

Máš představu o tom, jaká bude tvá divadelní budoucnost po ukončení studia na DAMU?

Doufám, že budu hrát a že mě divadlo uživí.

Sníš o nějakém konkrétním souboru či divadle, s nímž bys chtěla spolupracovat?

Nějaké malé sny jsou, ale nebudu je prozrazovat.

Máš zkušenosti s filmovým nebo televizním herectvím?

Malé zkušenosti mám, ale mám pocit, že jsme s kamerou nepřátelé. Nezvládám to minimalistické filmové herectví. Jde asi o zkušenosti a těch já moc nemám. Vždycky, když se vidím na fotce nebo v kameře, tak si přijdu, že přehrávám. Ráda bych to zkoušela dál, ale uvidíme, kolik bude příležitostí. Potřebuji rozhodně získat zkušenosti a jistotu.

Kam unikáš, když si chceš odpočinout od divadla? Jaké jsou tvé záliby, koníčky?

My máme doma koně, takže nejlepší je vzít jednoho a jet někam do lesa, úplně sama nebo se sestrou. Celkově zvířata jsou v tomhle hrozně dobrá. Anebo přítel :-)

Vzkázala bys něco budoucím studentům DAMU? Budoucím hercům?

Tak asi, ať to dělají s láskou a pak to bude dobré.

(*) KČD – katedra činoherního divadla, KALD – katedra alternativního a loutkového divadla (DAMU)

 

p1
(video)

Video: Její pastorkyňa, inscenace Divadla na Vinohradech (video se spustí po kliknutí na fotografii)

Galerie

 

 

Autor

Tereza Pavelková
Tereza Pavelková

Pochází z malého městečka, které leží poblíž Bílých Karpat, nyní ale žije v Praze. Má za sebou (2016) tříleté studium bakalářského programu oborů Teorie a dějiny divadla a Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury na Masarykově univerzitě v Brně. Momentálně je studentkou pátého ročníku na katedře teorie a kritiky pražské DAMU. Mezi hlavní zájmy řadí pochopitelně divadlo ve všech svých podobách. Kromě psaní divadelních kritik a recenzí se věnuje také dramatické a prozaické tvorbě. Mimo to miluje čtení knih, pečení, sledování seriálů, běh, cestování a setkávání s rodinou či přáteli.

Komentáře

Komentáře