Milenci nebes (Mahenovo divadlo)

Divadlo radosti, života i smrti. / „Račte dál, dámy a pánové, račte dál… Mladí i staří… Račte dál, milenci! Vyprávíme právě o vás…“

Činohra Národníhodivadla Brno otevírá novou sezónu Milenci nebes, divadelní adaptací slavného filmu scénáristy Jacquese Préverta (1900-1977) Děti ráje z roku 1945.

Inscenace se dotýká samé podstaty herecké profese, vypráví o opojné slávě i morální bídě divadelního života, o její exkluzivitě i špíně. Romantický příběh z pera snad nejpopulárnějšího francouzského básníka Jacquese Préverta natočil během druhé světové války představitel zlaté éry francouzského filmu Marcel Carné. Na první pohled se může zdát, že přetavit tento film do divadelního tvaru je velká troufalost. Už jenom proto, že Děti ráje v době svého vzniku byly nejvýpravnějším francouzským filmem. Pro představu – musela být například postavena čtvrt míle dlouhá ulice zvaná Bulvár zločinu, kterou zalidnilo půldruhého tisíce komparzistů.

Přístup inscenačního týmu Milenců nebes se naopak zaměřil na témata, která velkoryse pojaté kulisy nepotřebují. Motiv, který chce režisér Marián Amsler akcentovat především, je herec sám. Tomu by možná nejvíce slušelo prázdné jeviště, na kterém nejlépe vyzní všechny hercovy polohy.

Hlavní postavou hry je Baptiste (jeho předlohou je skutečný herec Jean-Baptiste Gaspard Deburau, původním jménem Jan Kašpar Dvořák, narozený v Kolíně roku 1796, který zemřel ve svých padesáti letech v Paříži). Nejvýraznější představitel evropské pantomimy 19. století byl nazýván „největším z Pierotů.“ Mluvilo se o něm jako o snílkovi, který dokáže v lidech vyvolat beze slov i ty nejhlubší citové pohnutky. Na historických osobách jsou založeny ještě další dvě postavy scénáře: romantický herec bulvárního divadla Frédérick Lemaitre a zločinec anarchista Pierre François Lacenaire, který vraždí pro svou ideologii. Před svojí popravou, která není ve scénáři pojednána, se vyznal ze své nenávisti k lidem. I tito pánové milují a jsou kratičce milováni krásnou Garance, která je opouští v okamžiku, kdy je její svoboda ohrožena pokusem o její přivlastnění.

Básník Prévert pracuje se životopisnými daty celkem volně a pojal Baptista až nadpozemsky, jakoby spadl z Měsíce (a skutečně – Deburauova písemně zaznamenaná pantomima zobrazuje tento výstup), je skoro až bezpohlavním symbolem čistoty. Baptiste si protiví například slizkého překupníka Jericha, ale nevidí, že kurtizána Garance, do které je tak bezhlavě zamilován, je také pošpiněna svými styky s podsvětím – přisuzuje jí až nereálné vlastnosti. Nevidí, jak moc upřímně ho miluje jeho žena Nathalie. Skrze svoji zaslepenost je ochoten ji i svého synka okamžitě opustit kvůli vysněné Garance, ačkoliv ta mu reálný vztah nikdy neslíbila. Muž, který vytváří dokonalé iluze z ničeho, žije sám svůj život ve velké iluzi. Jakmile mu Garance zmizí, v návalu emocí zabije člověka. Stejně jako v jiných melodramatických příbězích poetického realismu se i zde setkáváme s fatalismem a tragickým finále.

Jestliže hlavní konflikt inscenace plyne z iluzivního vidění světa, scénograf Juraj Kuchárek svůj postoj vyjádřil jasným antiiluzivním kontrapunktem. Strohá scéna má evokovat herecké šatny, pohled do zákulisí divadla je základním prizmatem celé inscenace. Pracuje se zde se zrcadly. Zrcadlové lamely mohou být vnímány jako metafora pokřiveného či puklého zrcadla nastaveného stejně deformovanému světu. Inscenační pojetí  je tedy vlastně divadlem na divadle, při němž je většina herců téměř neustále přítomna na jevišti.

 

Jacques Prévert: Milenci nebes

Režie: Marián Amsler, překlad: Jan Tošovský, dramaturgie: Pavel Jurda, scénografie: Juraj Kuchárek, kostýmy: Martin Kotúček, hudba: Ivan Acher, pohybová spolupráce: Stanislava Vlčeková, světelný design: Karel Šimek

Hrají: Eva Novotná, Jan Grundman, Annette Nesvadbová, Martin Siničák, Petr Bláha, Martin Sláma, Michal Bumbálek, Hana Tomáš Briešťanská, Pavel Doucek, David Kaloč, Dušan Hřebíček, Václav Veselý, Bedřich Výtisk, Jan Grygar, Vladimír Krátký, Anna Stropnická, Elena Trčková, Daniel Štork j. h./ Martin Štork j. h.

Česká premiéra: 19. října 2018 v Mahenově divadle

Galerie

Komentáře

Komentáře