Velkolepý herecký koncert na Malé scéně

Novecento (Radim Madeja, Jakub Šafr) foto: Petr Veselý, MDMB

Legenda o nejlepším pianistovi, jehož oceány viděly. Narodil se, vyrostl a prožil život na palubě dopravní lodi Virginian. Novecento (1900), divadelní hra italského spisovatele a dramatika Alessandra Baricca, se dočkala několika zpracování, včetně filmového. Od ledna uvádějí fantastický příběh božského pianisty na Malé scéně Městského divadla v Mladé Boleslavi.

Tim Tooney se s Novecentem poprvé setkal, když se nalodil na Virginian jako trumpetista lodního orchestru, a zanedlouho se stali přáteli. Po letech se rozhodne vyprávět jeho příběh. Novecento se narodil na lodi a našel ho tamní lodník Danny Boodmann v krabici od citronů. Nějací přistěhovalci zřejmě chtěli svému chlapci dopřát lepší život, tak ho odložili na piano v tanečním sále.

Tooney vypráví, jak přišel Novecento ke zvláštnímu jménu – Danny Boodmann T. D. Lemon Novecento, jaký život prožil a kdy prvně rozehrál 88 kláves piana. Tooney s ním prožil jen pár let, ale chvílemi se zdá, jako by to byl celý život. Alessandro Baricco napsal napínavou a lidskou hru v podobě dramatického monologu. Sám autor prohlásil, že „text balancuje mezi opravdovým dramatem a příběhem čteným nahlas“. Chvílemi se skutečně zdá, že při čtení deníku Tooney vzpomíná na vše, co při práci na Virginian prožil.

V Mladé Boleslavi se rozhodli silný příběh prodchnutý  hudbou inscenovat na Malé scéně a dopřát tak divákovi bezprostřední kontakt s herci, vlastně s jedním hercem a klavíristou. Tima Tooneyho hraje Radim Madeja a Novecentem, o němž příběh vypráví, je Jakub Šafr.

Madeja se laská s každým slovem, než je vypustí mezi diváky, naoko zvažuje, co všechno může o Novecentovi prozradit. Mimo svého Tima potřebuje k vyprávění i mnohé jiné postavy, které ztvárňuje s lehkostí a vtipem. Plynule dokáže přejít z civilního projevu do karikatury, aby se za pár minut vrátil k dojemnému příběhu krále lodního piana. Jednotlivým postavám vtiskl samostatnou osobnost, divák tedy není ztracen v moři, stále přesně ví, kterým směrem pluje. Šafr je předním českým jazzovým a swingovým pianistou a na jeho projevu je to znát. Ruce lehce a samozřejmě běhají po klaviatuře tam a zpět a z piana se line téměř nadpozemská hudba, která musí uchvátit i odpůrce jazzu a ragtimu.

Dalším důležitým prvkem inscenace je výprava z dílny Michala Syrového. Scénograf stvořil jednoduchou, funkční a přitom výmluvnou scénu, kterou doplnil drobnými detaily, díky nimž si divák připadá jako ve skutečném lodním podpalubí. Madejovi vytvořil kostýmy pro všechny postavy. Ačkoliv se mnohdy jedná jen o malou proměnu kostýmu, divák si je okamžitě jist, zda mluví dáma, lodní kapitán či sám Tim.

Inscenace hry Novecento (1900), uváděné v úpravě režiséra Pavla Kheka a dramaturgyně Lenky Smrčkové, je od své lednové premiéry divácky vyhledávaným titulem a není snadné se na Virginian na Malé scéně nalodit. Rozhodně však stojí zato vyčkat na volné místo na palubě. Divák prožije s Tooneym celý jeho i Novecentův život, mnohokrát zůstane zírat s otevřenými ústy, dojde na smích i slzy a po skončení si bude pískat některou ze skladeb, jež ve hře zazní.

Režisér Pavel Khek opět dokazuje, že si umí vybírat texty, jimiž zaujme a vdechne jim duši. Také dokáže obsazovat herce, kteří se do svých rolí zamilují a touto láskou nakazí i diváky.

Dovětek autora

Na reprízu Novecenta jsem vyrazila s přesvědčením, že vím, nač jdu a co mám očekávat. Inscenace mě však dokonale převálcovala a nadchla. Především umístění na Malou scénu, kde má divák šanci téměř se herce dotknout, dělá z krásného textu hotový skvost.

Galerie

 

Autor

Helena Herynková
Helena Herynková

Narodila jsem se a žiju v Praze. Pracuji v knižním nakladatelství, v marketingu a PR. Vášnivě ráda čtu, což znamená, že práce je mi také velkou zábavou. Pokud zrovna neležím v nějaké knize, najdete mě s téměř stoprocentní jistotou v některém z pražských či mimopražských divadel. Ve volném čase píši divadelní a knižní recenze, protože se ráda dělím o zážitky.

Komentáře

Komentáře