Woyzeck (HaDivadlo)

“Hlavně ne strach.”

HaDivadlo a Miroslav Bambušek oživují vzbouřence Woyzecka a společně tak nabádají k občanské neposlušnosti.

Druhou premiérou 44. sezony HaDivadla bude 12. března Woyzeck – spolupráce souboru s divadelníkem a filmařem Miroslavem Bambuškem. (Ten dosud působil například v pražském Studiu Hrdinů, MeetFactory nebo Divadle X10 a realizoval projekty vlastního Spolku Mezery.)

Spolupráce na inscenaci Woyzeck, nejslavnějšího díla Georga Büchnera (1813–1837) – přivedla tvůrčí tým pod Bambuškovým vedením k naléhavé zprávě o hrozbách naší současnosti, včetně ekologické krize a netečného postoje mlčící většiny.

Do Bambuškova pojetí se otiskují klíčové dějové motivy Büchnerova fragmentárního dramatu z roku 1836, inscenačně objeveného až expresionisty v období první světové války. Příběh o pracovním útlaku prostého jedince (původně vojína) Woyzecka, podstupujícího za mzdu pokusnou hrachovou dietu, jež je příčinou jeho zjitřených a stupňujících se halucinačních vizí, je interpretován prostřednictvím myšlenkového odkazu českého filozofa a chartisty Jana Patočky a jeho konceptu převzetí zodpovědnosti a viny v historickém boji.

V inscenaci dochází ke ztotožnění figury vzpouzejícího se Woyzecka (jemuž je, jak název napovídá, ponechána v příběhu německá identita) se samotným autorem – Büchnerem. Apelativní texty, které se v rukou mladého „palachovského“ buditele objevují, vycházejí z původního dramatikova manifestu Posel hesenského venkova. Pro ten byl povoláním medik a univerzitní docent Büchner souzen a nakonec donucen k útěku ze Štrasburku i Curychu.

Představení zkoumá pozici menšiny, která se odmítá smířit s pasivní konzumací života a zobrazuje boj jedince s apatií okolí i sebou samým, svým vnitřním prokletím-posláním coby tvrdou práci se všemi jejími následky. Ptá se spolu s diváky a postavami, zda je vzpoura zdola dnes ještě reálná anebo je příliš osamělou cestou, i jakou roli hraje mezigenerační spor a mladá energie. „Hlavně ne strach,“ adresuje Woyzeck publiku samozřejmou, ale častokrát relativizovanou občanskou i lidskou výzvu.

Tvar expresivní mše, hudbou vázané obrazivé básně, Bambušek v inscenaci formuje společně se svým pravidelnými spolupracovníky, brněnským multiinstrumentálním skladatelem a houslistou Tomášem Vtípilem, který na scéně vede šestičlennou kapelu se dvěma ženskými pěveckými hlasy, a scénografkou Janou Prekovou. Projekční vize, natočené za účasti hlavního představitele Woyzka – Marka Kristiána Hochmana, vytvořil na filmový materiál Martin Čihák.

Inscenace, v níž je k vidění téměř celý soubor divadla spolu s lidmi ze zázemí scény v úlohách přihlížející i bavící se společnosti, je v sezoně HaDivadla věnované kritickým důsledkům setrvačného mechanismu éry trhu výrazem odlišného, ale též svébytného tvůrčího svědectví.

Jiného, než jaký představila úvodní premiéra tohoto cyklu – Gorkého Maloměšťáci v realistické režii uměleckého šéfa scény Ivana Buraje.

Trojici tematických projektů doplní v jarních měsících sezony finální inscenace proslulé radikální komedie rakouského sebedestruktivního autora Wernera Schwaba Prezidentky, v pojetí tvůrčího týmu Kamily Polívkové.

 

Autor: Georg Büchner, překlad: Wolfgang Spitzbardt a Jaroslav Achab Heidler, režie: Miroslav Bambušek, scéna a kostýmy: Jana Preková, hudba: Tomáš Vtípil

Citované texty: Georg Büchner, Alban Berg, Jan Patočka, svatý Jan a překlady Vojcka od Rudolfa Vápeníka a Ludvíka Kundery

Hrají: Mark Kristián Hochman, Jiří Miroslav Valůšek, Simona Peková, Kamila Valůšková, Jan Lepšík, Jiří Svoboda, Agáta Kryštůfková / Marie Ludvíková, Cyril Drozda / Miroslav Kumhala

Premiéra 12. března 2019

 

Galerie

Komentáře

Komentáře