Prostořeká Holubová je za Hvězdu. Utahuje si z bulváru i hereckého života

Vyšehradské představení Hvězda se odehrává víceméně podle očekávaní. Kdo má rád Evu Holubovou se vším, co k ní neodmyslitelně patří, si rozhodně přijde na své. Kdo ji “nemusí”, ten se stejně na Vyšehrad nepohrne.

Herečka je v padesáti válečný veterán, suše konstatuje seriálová star oblastního formátu Vendulka Vaníčková alias Eva Holubová v úvodu své one women show Hvězda.

Hned také na Letní scéně Vyšehrad v Praze tušíme, že si tahle “veteránka” odnesla z boje nejeden šrám, ovšem i řízný nadhled, o němž nás bude přesvědčovat za každé situace.

Den po dni procházíme s Vendulkou její “obyčejný” týden. V kladenském divadle zkouší vlezlou čarodějnici, v seriálu hraje hubatou sestřičku Jarmilku, dabuje žárlivou Jihoameričanku v telenovele, natáčí reklamu na léky pro ženy v klimakteriu a zpovídá se v rozhlasové talkshow.

Mezitím zjišťuje, že se jí rozpadlo manželství, pere se s bulvárem a navštěvuje psychoterapeutku… Je pro legraci nejen kolegům, ale i vlastnímu papouškovi. Prostě zralá na Bohnice.

Co výstup, to výborná příležitost, aby Holubová nabídla publiku některou ze svých potrhlých dryáčnic, nesnesitelně intenzivních, mateřských či sarkastických žen, které ji proslavily ve filmových komediích. I na ten trochu sentimentální tichý smutek a hodně peprná slova nakonec dojde.

Součást showbyznysu

Publikum čeká na každý vtip jako fotbalový stadion na gól. Baví se, protože taky vnímá, že “Holubka” neříká sebeironické fóry a komentáře jen za postavu uštvané seriálové hvězdy v přechodu, ale taky dost sama za sebe. Ostatně text přímo pro ni napsal Patrik Hartl, dvorní dramatik a režisér Studia Dva, kde je herečka už několik let jako doma.

Inscenace se směje divadelním klišé, trapnostem hereckého života, trefuje se do světa bulvárních médií i televizní “pásové” výroby. Ale zároveň na některých z těch vysmívaných konvencí očividně staví. Hvězda je zkrátka chtě nechtě sama součástí showbyznysu se vším, co k tomu patří. A jinak to ani v případě produkce, která si musí sama na sebe vydělat, nejde.

Patrik Hartl dobře ví, co dělá. Pro Studio Dva už napsal a režíroval třeba situační komedii Soukromý skandál nebo hru Klára a Bára. Ingredience, z nichž ve Hvězdě “uvařil” postavu a příběh Vendulky Vaníčkové, v divadle fungují spolehlivě. Postavy prostořekých ženských od rány, s nimiž se život zrovna nemazlí, ale ony všechno překonají a ještě si stačí dělat ze sebe “srandu”, diváci milují. Stejně tak typ hereček, kterým takové texty sedí a jsou v nich ochotné nést na trh i vlastní kůži.

Stačí si vzpomenout na Stellu Zázvorkovou, Helenu Růžičkovou, Jiřinu Bohdalovou, Ivu Janžurovou nebo Simonu Stašovou. Koneckonců na principu “čím hůře, tím veseleji” založila úspěch svých knih a vyprávění třeba i Halina Pawlowská.

Bartoška na telefonu

Vyšehradská Hvězda se odehrává víceméně podle očekávaní. Kdo má rád Evu Holubovou se vším, co k ní neodmyslitelně patří, si rozhodně přijde na své. Kdo ji “nemusí”, ten se stejně na Vyšehrad nepohrne. Ale je tu vlastně ještě jeden půvabný moment. Vendulce Vaníčkové, většinou skrze telefon, vstupují do života hlasy.

V rolích Vendulčina manžela a dcery, redaktorů, moderátorů, režisérů, divadelního technika, produkční, finančního poradce nebo papouška slyšíme například Vojtu Kotka, Jiřího Mádla, Zuzanu Bydžovskou nebo Janu Strykovou, sami sebe namluvili Marek Eben, Jiří Pomeje nebo Těžkej Pokondr.

Některé z miniaturních “rozhlasových” výstupů ohromí vtipem, jiné zalezou hodně pod kůži. Jako třeba pár stručných vět Vendulčina rozhovoru s manželem, kterého namluvil Jiří Bartoška.

Marie Reslová

Komentáře

Komentáře