Osvobozený Semafor v plném lesku

Osvobozené divadlo Semafor? Proč zvolil Jiří Suchý pro své „leporelo o 22 obrazech“ tento titul? V novém programu věnovaném nedožitým devadesátým narozeninám Suchého prvního a zásadního souputníka Jiřího Šlitra  (14. 2. 1924 – 26. 12. 1969) se jeho Semafor hlásí k Osvobozenému divadlu jako ke vzoru, lásce, inspiraci, impulsu, který přímo podnítil odhodlání kdysi amatérské dvojice založit divadlo, v němž by se mohly hrát hudební komedie vzešlé z jejich textařsko-skladatelské spolupráce. Psal se rok 1959 a vzniklo divadlo Semafor.

Poté, když Jiřímu Suchému představil Miroslav Horníček Jiřího Šlitra, sešli se oba Jiří na seznamovací schůzce ve Šlitrově vinohradském ateliéru a hned tehdy, poprvé, prý strávili několik hodin u piána. Šlitr hrál, Suchý stál opřený o klavír a oba zpívali jednu písničku Osvobozených za druhou. Oba je dobře znali už od mládí a v té nečekaně přiznané lásce pochopili, jak moc je formovalo divadlo, na kterém nikdy osobně nebyli, a že by jim to spolu asi „šlo“.

Dokladů inspirace Voskovcem, Werichem a Ježkem pro tvorbu S+Š je mnoho, některé připomíná nový program divadla Semafor. Svěží, vtipný, plný písniček a neokázalého humoru. Tentokrát se míň mluví a víc zpívá a hraje, Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou a mladými členy souboru chápe, že tady není co vysvětlovat, všichni přece souvislosti znají, takže si s tématem „epigonství“ i odkazu nepřítomného jubilanta lze jen hezky pohrávat. Nabízejí třeba jemný „živočichopis“ V+W i S+Š nebo kramářskou jarmareční produkci písně o Golemovi, již Suchý a Šlitr dovedli do roztomilého pokračování a Suchý s Molavcovou vtipně interpretují… Došlo i na staré dobré Šlitrovy písně (také  skladby Ferdinanda Havlíka i Suchého)  – a i v nich se znovu potvrzuje, jak skvěle Jiří Suchý zpívá a jak nestárnou jeho texty. Ale i semaforské mládí (Zuzana Říhová, Julia Sabolová, Magdalena Jedličková, Michal Stejskal, Ondřej Havel, hostující výborný pianista Petr Ožana…) se tu ukazuje v nejlepším světle. Fakt, že inscenaci skvělým vystoupením posílila hvězda současné populární scény, Michal Malátný z Chinaski, dosvědčuje nejen zpěvákův dobrý vkus, neboť Semafor prý miluje a nazpaměť zná od dětství, ale i jeho cit pro žánr pěstovaný v Osvobozeném divadle (viz jeho podání písní Strejček hlad či David a Goliáš) a posléze v Semaforu (Blázen a dítě, Bledá slečna). Pochopitelně je Malátného účast na dejvické scéně i potvrzením, že toto divadlo žije i dnes pro mladé, nejen pro pamětníky jeho někdejší obrovské popularity.

Dovětek autora

Označení Osvobozené divadlo Semafor však Jiří Suchý vysvětluje i dál než pouze ve vztahu ke slavné trojici Osvobozených: „Semafor se půl století osvobozoval. Od prvotního diletantismu, od různých manýr, od ideologického tlaku, od ekonomického tlaku… Jediné, od čeho se osvobodit nehodlal, byl vliv Osvobozeného divadla.“ – A o tom všem je nejnovější, velmi příjemné, osvěžující představení, v němž čas letí, nic nedrhne a divákům se ani nechce odcházet.

Autor

Marta Švagrová
Marta Švagrová

Marta Bystrovová – česká novinářka v oblasti kultury, která pracovala jako redaktorka, vedoucí kulturních rubrik i zástupce šéfredaktora ve Svobodném Slově, Týdnu a Lidových novinách. V těch působí dodnes, vede seminář žurnalistické tvorby na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Píše pod jménem Marta Švagrová.

Komentáře

Komentáře