Pantátové usoudí, že je třeba se Sekala zbavit. A protože nechtějí riskovat své životy ani životy svých synů, rozhodnou se vydírat Barana. Místní Pater Flóra (Daniel Bambas) se může pokoušet jim promlouvat do duše, jak chce, ale na jejich úmyslu nic nezmění. A tak proti sobě stojí na konci dva muži – kdo s koho?

Autorovi původního filmového scénáře Jiřímu Křižanovi se přezdívalo „nejostřejší z Havlových mužů“. Křižan nešel daleko pro ránu a v 90. letech často v roli Havlova poradce řešil nepříjemné záležitosti týkající se například lustračního zákona.

V roce 1951 mu komunisté ve vykonstruovaném procesu zavraždili otce. Jak se z polovičního sirotka z Valašského Meziříčí stal výborný autor a náměstek ministra vnitra? Křižana po otcově smrti vychovávala maminka, starší bratři a dědeček. Na toho vzpomíná v jednom ze svých nejkrásnějších filmů Tichá bolest. První protikomunistický čin udělal Křižan celkem nevinně v šestnácti letech, když kamarádovi do internátu poslal básničku oslavující úmrtí prezidenta Zápotockého, pojmenovanou „Odlet ušatého torpéda do hlubin pekelných“. Za to vyhodili ze školy nejen Křižana, ale i jeho kamaráda, jemuž dopis adresoval. Následně Křižan vystřídal množství manuálních zaměstnání, mimo jiné dělal havíře v ostravských dolech.

Psaní mu ale šlo samo, a tak už v roce 1965 na Barrandově natočili první film podle jeho scénáře. Vzhledem k uvolňujícímu se politickému klimatu vydal rektor AMU dispenz, že Křižan může studovat i bez maturity, a tak nastoupil na externí studium scenáristiky na FAMU, kde později i učil. Napsal několik westernů a velký úspěch měl s filmy Stíny horkého léta (r. F. Vláčil, 1977) a Signum laudis (r. M. Hollý, 1980). Za Signum laudis mu byla udělena Gottwaldova cena. Křižan ji ale odmítl, protože nemohl přijmout cenu se jménem muže, který podepsal rozsudek smrti nad jeho otcem. Přišel o velkou finanční odměnu, kupón do kadeřnictví pro manželku a možnost točit na Barrandově.

Koncem 80. let pohár jeho trpělivosti přetekl. Sepsal petici za propuštění Václava Havla z vězení, spřátelili se a následně spolu napsali Několik vět. Po revoluci Křižan Havla následoval na Hrad. Chvíli to vypadalo, že u politiky zůstane, ale nakonec se ve druhé polovině 90. let k psaní vrátil a kromě jiného napsal také scénář filmu Je třeba zabít Sekala. Scénář vznikal z velké části na procházkách ve zrestituovaném lese v Brankách u Valašského Meziříčí. Jiří Křižan zažil velké životní zvraty, a byl proto schopen napsat tak dramatický a syrový příběh.