Archiv autora

Pavla Dostálová v červnu 2012 – při absolutoriu herectví na DAMU a před prvním začátkem prvního ročníku režie tamtéž.

Václav Šanda v roce 2012, tři dny před absolutoriem DAMU…

Říkal jsem mu, že lidi budou svým způsobem zklamaní anebo naopak budou dokazovat: Vidíte, vždyť jsme to říkali, to nemohlo jinak dopadnout, navíc má vadu řeči a vlastně – je pořád stejný! Ale buď se Smoček dovede jako režisér tak krásně maskovat anebo jsem z toho měl větší vítr než on. Zkrátka, řekl mi, abych se na to vykašlal.

Bylo nutné, aby důkaz provedl člověk jeho druhu, ubožák, kavárenský mudrlant. Kdyby jej byl provedl někdo z vyšších vrstev, filosof nebo intelektuál, byl by, myslím, vyzněl naplano. Magis to říká: „Systém – to je jako pódium.“ Ohrozit ho musí člověk zdola, člověk, který poznal jeho sklepní díry.

V adaptaci se soustředil na zavraždění Fjodora Karamazova a uzel, který rozplétá a který má několik konců, jimiž jsou Karamazovi synové, slouží Schormovi, podobně jako Dostojevskému, k nastolování otázek stále aktuálních. Ty – lapidárně řečeno – vybízejí k vnitřním polemikám o správném a špatném v člověku a kromě jiného vyvolávají pochybnosti těch, kdo věří, stejně ovšem jako těch, kdo nevěří. Jestliže Dostojevskému slouží tyto otázky k mučivým pochybnostem o smyslu víry v boha, Schormovo pojetí je širší a týká se víry, její účelnosti vůbec.

Čas od času poskytovali patroni hereckým společnostem další částky na nákup nových kostýmů nebo na překlenutí doby, kdy nemohli pro veřejné publikum hrát. Na oplátku byli herci povoláváni k výpomoci s dvorskými maskami nebo k účinkování při zvláštních státních příležitostech.