Osudy dobrého vojáka Švejka

Sáhnutí po tolik proslaveném, a přece nejednoznačně přijímaném, českém literárním fenoménu a zadání nové dramatizace renomovanému autorovi Romanu Sikorovi v jubilejní sezóně HDJ má za cíl dotknout se diváků milujících onoho podivína z vesmíru Jaroslava Haška, ale také do tohoto univerza pozvat ty, kteří ještě neměli možnost se v něm zabydlet. Důležitým odrazovým bodem k úvaze nad uvedením Švejkových osudů je pro tvůrce kabaretní otisk samotného Haška. Jistý kabaretní střih tak razí Haškovým postavám už autor dramatizace, přední zástupce střední generace českých současných dramatiků Roman Sikora, který ve svém zpracování ctí Haškovy absurdity i legendární postavy, avšak také je posouvá svým nezaměnitelným, autorským, surreálným a v neobvyklých kombinacích propleteným způsobem, jenž dodává celému jeho zpracování patřičnou lehkost. Panoptikální kabaretní kolotoč mnoha postav točících se kolem středobodu v podobě Švejka se ocitá v důmyslně propracované scénografii Toma Cillera v pošmourném, a přesto působivém salónu, v jakémsi předpeklí války. Stejnou měrou k oné kabaretní mozaice přispívá výrazné kostýmní zpracování Lucie Šperlové, která postavám vdechla výrazným líčením i elegantním řešením samotných kostýmů variabilní, a přesto vždy charakteristický tvar. Kabaretní linii rovněž pevně drží i pohybová a taneční choreografie Tomáše Rychetského, jenž spolu s režisérem Skočovským dbají o stylizačně srozumitelný, přesto výrazný pohybový jazyk postav.