Antonius a Kleopatra (Městské divadlo Brno)

Drama vášnivé lásky v kulisách velkého světa

„Vědělas, že nade mnou máš tak obrovskou moc,že stačí kývnout, a já navzdor bohůmtě budu následovat. (…) Ty jsi věděla,že se ti vždycky ve všem podřídíma že můj meč mi z rukou vypadne,ochablý láskou k tobě.“

 

Proslulý diktátor Julius Caesar je mrtev, mrtví jsou i jeho vrahové. Markus Antonius nyní vládne skupině obránců Říma. Na vrcholu moci je však jen do okamžiku, kdy musí odcestovat do omamného Egypta, kde mocného vojevůdce zcela očaruje nebývalé kouzlo královny Kleopatry. V jejím loži najde Antonius lásku tak silnou, že již nemá chuť válčit ani vládnout. Jenže jeden z nejmocnějších mužů světa nemůže jen tak bez následků opustit meč i vladařské povinnosti. Antonia opouští jeho válečnická suverenita, chuť i rozhodnost k výkonu moci a vášeň, kterou cítí ke Kleopatře, vede oba milence nakonec do záhuby…

 

 

 

Tragický milostný příběh dvou velikánů antických dějin, římského vojevůdce a královny Egypta, pojal Shakespeare jako komorní drama vášnivé cizoložné lásky v kulisách velkého světa, a zároveň jako oslavu lidskosti a trpký výsměch samolibé moci. Postavil proti sobě Západ a Orient, rozum a cit, dravé, nelítostné mládí a rytířsky pošetilou zralost…

Hra napsaná na přelomu let 1606 a 1607 dějově navazuje na tragédii Julius Caesar z roku 1599. Svou datací i svým vyzněním je na přechodu mezi velkými tragédiemi autorova vrcholného období a pozdními romancemi. V centru hry stojí nejproslulejší milenecká dvojice starověku, jíž se před Shakespearem i po něm dostalo řady literárních zpracování. Hlavním pramenem jsou Plútarchovy Životy slavných Řeků a Římanů. Příběh velkého vojevůdce Antonia, kterého ke zkáze přivede „kurtizána“ Kleopatra, jak ho s mnoha působivými detaily vypráví tento antický spisovatel, nabyl v různých adaptacích odlišných podob. Shakespeare tedy nepřejímal jen známý děj, ale mohl vycházet i z rozporuplných hodnocení titulních postav. V každém případě došel osobitého pojetí: stárnoucí milenci, jejichž osobní touhy se střetávají s nadosobními povinnostmi vladařů, se při pohledu do soukromí jeví poněkud směšní a nedokonalí, ale o to lidštější a věrohodnější.

Dějištěm hry, která zahrnuje historické události dlouhých deseti let, je, alespoň ze sebestředného hlediska jejích protagonistů, celý tehdejší svět. Příběh se volně přelévá mezi dvěma jeho protipóly, Římem a Egyptem, ale přeskakuje často jakoby filmovým střihem na Sicílii, do Atén, Sýrie… Shakespeare charakterizuje oba póly rozděleného světa řadou protikladných aspektů. Zatímco Řím, reprezentovaný především mladým, bezskrupulózním dobyvatelem Octaviem Caesarem, představuje civilizaci, jíž patří budoucnost, tajemný Egypt s jeho odkvétající vládkyní Kleopatrou, v jejíchž tenatech uvázl před Antoniem nejeden římský potentát (nejslavněji ovšem diktátor Gaius Julius Caesar), je místem radostného prožívání přítomnosti a současně i místem odsouzeným k zániku. Mužský a ženský princip, rozum a cit, povinnost a slast leží v této hře na opačných střelkách kompasu. Uprostřed stojí Antonius, jehož k Západu vážou povinnosti římského velitele a k Východu láska ke Kleopatře, vězí hluboko v onom dilematu, které později formuloval Goethe svým proslulým „herrschen oder geniessen“ – panovat nebo užívat života. Mnozí se shodují v tom, že v Kleopatře vytvořil Shakespeare svou nejzdařilejší ženskou postavu. Je kvintesencí všech ženských ctností i nectností. Umí být vznešená i nízká, je proměnlivá jako Luna, která je její patronkou. Ona je tou největší egyptskou záhadou. Tato milenka s bohatou minulostí si jako na svou poslední kořist políčila na Antonia, zmocnila se ho a snad ani ona sama (jako on) neví, zda ho miluje nebo jen využívá k vlastním záměrům. Antonius podlehne kouzlu této „čarodějky“ a bez ohledu na vše se od ní nechává vést do záhuby. Jejich láska, plná zvratů a nervozity, může dozrát do plné intenzity citu až ve chvíli, kdy oba tento svět opouštějí a triumfují nad světskými malichernostmi. Jak uboze z jejich pohledu musí vypadat Octavius se svou vítěznou pompou…

Shakespeare věděl, že vláda a moc jsou neslučitelné s lidskými slabostmi a že budoucnost patří lidem typu Octavia Caesara, ale jako člověk stranil „nemorálním“ milencům, kteří se dokážou vymknout zákonitostem světa a na konci života chtějí raději být a milovat než dobývat a vládnout.

 

Antonius a Kleopatra

Autor: William Shakespeare, překlad: Jiří Josek, dramaturgie: Jiří Záviš, Jan Šotkovský, úprava a režie: Stanislav Moša, asistent režie: Jan Mazák, scéna: Christoph Weyers, kostýmy: Andrea Kučerová, hudba: Mirko Vuksanović, jazyková spolupráce: Eva Spoustová, světelný design: David Kachlíř

Hrají: Petr Gazdík, Jakub Uličník, Viktor Skála, Ivana Vaňková, Dušan Vitázek, Dagmar Křížová, Michal Isteník, Petr Halberstadt, Rastislav Gajdoš, Tomáš Sagher, Igor Ondříček, Jiří Mach, Hana Štěpánová, Eliška Skálová, Patrik Bořecký, Alan Novotný, Jan Mazák, Josef Jurásek, Marek Hurák, Daniel Rymeš, Ondřej Studénka

 

Premiéra: 29. srpna na Činoherní scéně MdB

 

 

Antonius a Kleopatra_vizuál
(pro zvětšení klikni)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Komentáře