Kdo se bojí Virginie Woolfové (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Pátou premiérou Klicperova divadla v divadelní sezoně 2019/20 byla inscenace slavné hry amerického dramatika Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové, která měla původně být uvedena již 14. března 2020. Bude to vůbec první uvedení tohoto dramatu na scénách Klicperova divadla.

Známé absurdní drama o jednom pozdním večírku, který neprobíhá zcela podle představ hostů ani hostitelů, vyvolalo při své premiéře v roce 1962 obrovský skandál. V centru dění stojí dva rozdílné manželské páry. Během jediné noci, v jednom obývacím pokoji, v domku v malém univerzitním městečku se tvrdě střetnou realita a iluze, na povrch vyplouvají nejtemnější tajemství a překračují se veškeré hranice. Nikdo netuší, co přinese nový den.

Tato „moderní klasika“ se za dobu své existence hrála s úspěchem na mnoha světových i českých scénách. Hradecká inscenace naváže na tuto slavnou tradici a pokusí se k ní přidat něco vlastního a osobitého. A to i přesto, že jedním z klíčových slov, které tvůrce hradecké Virginie provází po celé zkoušení, je slovo „imitace“.

Režisér Michal Hába (v Hradci navazuje na své předchozí režie Černé vody a Lakomce): „Albee do své hry vetknul citaci ze Spenglerova Zániku západu. Nutně jsem si vzpomněl na pojem ‚imitace západu‘, popisující východoevropskou transformaci po roce 1989. Je otázka, jak dnes inscenovat 60 let starou americkou hru a vnitřní obsah té hry – neplodnost, zbytečnost, napodobování namísto tvoření, to jsou Albeeho témata. I když zdánlivě vypadá jako sofistikovaná ‚vztahovka‘, sám autor prohlásil, že všechny jeho hry jsou politické, protože jsou o tom, jak sami sobě lžeme a nezabýváme se tím, jak spravovat svoje země.”

Dramaturg Martin Satoranský: „V té hře všichni hrají nějaké hry, lidé se navzájem používají pro své vlastní účely a chovají se k sobě neskonale krutě. V jádru všeho je krutá deziluze. Jenže pokud se vám podaří deziluzi prohlédnout a vykouknout ze své komfortní zóny, ze své pohodlné bubliny, máte šanci něco změnit, začít znovu. A v tom se skrývá naděje. Naději, že skrze utrpení dojdeme k očištění. A že ti čtyři lidé možná najdou přes všechnu mystifikaci a lži uvnitř sebe něco pravdivého.”

Mezi největší kvality hry Kdo se bojí Virginie Woolfové patří čtyři nejednoznačné a skvěle napsané charaktery. První z nich je Marta, vášnivá žena a dcera rektora místní univerzity. „Marta mi ze začátku připadala jako nepřítel. Postupem času jsem si k ní získala sympatie a mám pro ni velké pochopení,“ říká její představitelka Zora Valchařová.

Jejího manžela, profesora historie George, hraje Filip Richtermoc: „George s Martou na sebe možná mohou být krutí, protože vědí, že je podrží jejich vztah, protože je k sobě neustále něco táhne a ten jejich hluboký vztah jim dovoluje mluvit spolu zcela upřímně.“

Anna Peřinová (Honey): „George a Marta a Nick a Honey jsou naprosto odlišné páry. Ale v průběhu noci, přes všechny rozdíly, mezi nimi dochází k jistému souznění.”

Představitel Nicka William Valerián: „Mě baví, že kdykoliv už se zdá, že by se ten děj mohl uklidnit a postavy i diváci by si mohli oddechnout, vždycky se stane něco překvapivého, nového, a tak je potřeba být neustále ve střehu.”

 

 

Režie: Michal Hába, překlad: Jiří Josek, dramaturgie: Martin Satoranský, scéna a kostýmy: Adriana Černá, hudba: Jindřich Čížek

Hrají: Zora Valchařová-Poulová, Filip Richtermoc, Anna Peřinová, William Valerián

 

Galerie

 

Komentáře

Komentáře