Kočkožrout (Švandovo divadlo)

Česká premiéra provokativní hry Reinera Wernera Fassbindera.

Pražské Švandovo divadlo uvede jako svoji první premiéru roku 2020 hru Kočkožrout slavného německého filmaře, dramatika a provokatéra Reinera Wernera Fassbindera (1945-1982).

Kočkožrout vypráví o skupince lidí z menšího města, kam přichází pracovat Řek. Nudící se parta zvyklá ubíjet čas klábosením, popíjením a vzájemnými pletkami s nelibostí sleduje, jak námezdní dělník přitahuje nejen jejich zájem, ale také touhu všech místních žen. Příliv čerstvé jižní krve spolu s rostoucím vztekem těch, kteří tu jsou sice doma, ale už bez energie, zájmu i naděje, vytvoří výbušnou směs. Kdo je kořist, kdo vůdce smečky a kdo tak skončí někomu v zubech, není ale vůbec jisté…

Režisér Jan Holec: „Podobně jako v seriálu Most, i nás v Kočkožroutovi zajímá svět lidí, kteří zůstali žít mimo velká centra. Těch, co šance na vzestup a úspěch dávno vzdali, a místo víry v budoucnost v nich roste pocit křivdy, frustrace a ohrožení. K nenávisti je pak jen krůček.“

Čerstvý umělecký šéf Divadla Petra Bezruče v Ostravě se u Švandů vrací na známou půdu: už dříve tu režíroval povedené inscenace vlastního souboru Spektákl a zahrál si zde také menší roli v dramatu Krakatit.

Dramaturgyně Martina Kinská: „Teprve čtyřiadvacetiletý Fassbinder napsal Kočkožrouta v roce 1968, kdy do Německa směřovali první gastartbeitři, což je situace, kterou v jisté obdobě známe i my.“ Hra tak vypráví o zášti, která vypluje na povrch ve chvíli, kdy lidé přicházejí o pocit chabě podepřené důstojnosti, vidinu pohodlí a – byť zdánlivou – životní perspektivu. Ve víru skutečných i domnělých křivd a strachů pak zbývá jediné: najít viníka. A tomu to spočítat: „Tenhle moment, který se v dramatice a v historii lidstva objevuje s hrůznou pravidelností, Fassbinder velmi působivě a provokativně zobrazil na malém vzorku lidí, z nichž každého člena nejspíš potkáváme denně na ulici, bydlí možná v domě vedle nás a můžeme se jím v jistý okamžik stát i my sami.“

Postavu řeckého dělníka Jorgose svěřil režisér Janu Grundmanovi. Jan Holec: „Chtěl jsem, aby s postavou Jorgose přišel na scénu především testosteron,“ říká Jan Holec. „Tím v ženách probudí jejich zapomenutou ženskost a u mužů upozorní na jejich intimní i životní impotenci. U Jorgose jde o jeho přirozenou živelnost a Honza Grundman v sobě takový živel má.”

Klíčem ke ztvárnění Fassbinderovy úsporné předlohy, nabízející dalším inscenátorům jen málo vodítek, byly pro Jana Holce Fassbinderovy filmy, jejich kritiky a rozbory jeho děl. „V Kočkožroutovi vytváříme vlastní maloměsto, které má svůj svébytný folklór. Inspiraci jsme hledali v Bavorsku i Česku, včetně pivní kultury, která je nám v mnohém společná,“ vysvětluje Jan Holec. Do výsledného tvaru promítl i autorovu specifickou práci s jazykem (hra byla původně napsána v bavorském nářečí) a také folklórní tanec a hudbu, v jejíž přesnosti a údernosti lze cítit zárodky něčeho mnohem děsivějšího. „Ne nadarmo nacisté využili v propagandě při budování nové říše právě folklór,“ poznamenává Jan Holec, který na drsný příběh nahlíží často optikou grotesky: milá venkovská oslava se tak plíživě promění ve společný pogrom…

Přitažlivost ironické, groteskní a nevybíravě ostré inscenace umocňuje scéna Jana Štěpánka, inspirovaná estetikou 60. a 70. let minulého století spolu s typickým koloritem Bavorska. Kočkožrout tak diváka přenese do bavorských hor, do hospody a na střelnici. Kostýmní výtvarnice Paulina Bočková se proto inspirovala tradičními dirndly, koženými kalhotami a módou 60. let, kdy hra vznikla a byla i poprvé uvedena. Výrazné barvy a siluety vtipně prodchnula provinčním nevkusem a vyhrála si i s oblečením Řeka Jorgose, hlásícího se i ve spodkách ke svým národním barvám.

Autor: Reiner Werner Fassbinder, překlad: Petr Štědroň, režie: Jan Holec, dramaturgie: Martina Kinská, scéna: Jan Štěpánek, kostýmy: Paulína Bočková, hudba: David Hlaváč

Hrají: Andrea Buršová, Anna Stropnická, Bohdana Pavlíková, David Punčochář, Jan Grundman, Miroslav Hruška, Robert Jašków, Sára Venclovská

Premiéra: 24. ledna 2020 ve Studiu Švandova divadla

 

Galerie

Komentáře

Komentáře