Lady Macbeth z Újezdu (téměř doslova, tedy ve Švandově divadle)

Švandovo divadlo uvede kriminální drama o vášni a touze po svobodě – příběh hrdinky adaptace Davida Jařaba tak připomíná hořké dopisy Boženy Němcové nebo Magdaleny Dobromily Rettigové…

Drama Lady Macbeth z Újezdu autora a režiséra Davida Jařaba slibuje dobový příběh o lásce a zabíjení z Prahy konce 19. století, živou hudbu smyčcového tria, výraznou scénografii, výpravné kostýmy, a především tragickou hrdinku, která se ke štěstí a svobodě vydala za cenu hrdelního zločinu. Hra nabízí pohled na dobové postavení žen, které se promítá i do dnešní společnosti – předlohu inspiroval skutečný kriminální případ: zločinu se tehdy dopustila žena, která se vzepřela svému údělu.

Lady Macbeth Mcenského újezdu ruského autora Nikolaje Leskova na jevištích proslavila už stejnojmenná opera Dmitrije Šostakoviče. Činoherní adaptace Davida Jařaba nabízí divákům příběh s milostnou a kriminální zápletkou z dob, kdy se Štefánikova ulice ještě jmenovala Kinská a kdy ženy byly téměř bezprávným majetkem v rukou svých mužů. Právě v 19. století – v časech prvních pokusů o ženskou emancipaci – totiž autor vidí kořeny současného, mnohdy stále problematického postavení dnešních žen.

David Jařab: „Ženy z té doby byly v podstatě majetkem manžela a otrokyněmi konvencí. Kateřina je navíc žena, pocházející z jiné sociální vrstvy, v novém postavení nemá žádné původní přátele a její partnerský vztah je zcela dysfunkční. Touha po naplnění a lásce je u ní proto naprosto přirozená a pochopitelná. To, že se rozhodne svou klec prorazit i za cenu vraždy, je možné vnímat také jako projev odstraňování nespravedlivého systému, který ji utiskuje.“

Příběh hrdinky adaptace Davida Jařaba tak připomíná hořké dopisy Boženy Němcové nebo Magdaleny Dobromily Rettigové: také ony po svatbě uvízly v nešťastném manželství, které pro ně vedle citové a duševní prázdnoty představovalo i společenskou a ekonomickou past.

Kateřinu Hildebrantovou hraje Natálie Řehořová: „Kateřina má mnoho poloh: od děvčete, co ke štěstí přišlo trošku náhodou, po dospělou ženu, co miluje, až to bolí, až po chladnou vraždící bestii na hranici schizofrenie“.

Svůj význam získává umístění příběhu na pražský Újezd, vzdáleného jen několik kroků od Švandova divadla: ukotvení místa událostí dodává hře konkrétní rozměr, propojuje ho se současností a otevírá prostor imaginaci. David Jařab: „Každý, kdo bude po odchodu z divadla ještě chvíli žít tím, co tam viděl, se ocitne v blízkosti míst, kde se tento příběh mohl před sto dvaceti lety odehrát a sváže si ho s nimi. Málokdy si uvědomujeme, že každá ulice, dům nebo byt stále nesou stopy lidí, kteří tam žili před námi. Otisky jejich minulých skutků a tužeb tak zůstávají kolem nás a v nás.“

Autor: Nikolaj Leskov a David Jařab, režie: David Jařab, dramaturgie: David Košťák, scéna: David Jařab, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková, hudba: Jakub Kudláč

Hrají: Natálie Řehořová, Tomáš Petřík, Luboš Veselý, Matěj Nechvátal, Marie Štípková, Denisa Barešová a Oskar Hes / Marek Frňka

Premiéra: 29. února

 

video
(video)

 

 

 

 

Galerie

Komentáře

Komentáře