Spálená 16 ve Spálené 16 (Ypsilonka)

První premiérou letošní sezóny je inscenace Jana Schmida – Spálená 16

První premiérou letošní sezóny Ypsilonka završuje dvě výročí zároveň – 56 let od založení divadla a 55 let od první inscenace. Ve Spálené ulici tato legendární pražská scéna sídlí již více než čtyři desetiletí a právě touto ulicí provede diváky inscenace Spálená 16. Ulicí, ale i tím, co se v ní, i v samotném domě, dělo od dob Karla IV. až po listopadové události roku 1989,

Hlavním tématem nové inscenace je „historie (paměť) místa jako proces odkrývání jedinečného, zároveň však také proces rozpoznávání již známého“, říká Jan Schmid. Vše, co se děje, děje se v čase, a v inscenaci se setkáváme hned se dvěma. Je zde Chronos, tedy čas plynoucí a Kairos, čas nejpříhodnějšího okamžiku. V putování časem ale nesmí chybět ani důležitá Náhoda, Vědma, a protože je inscenace o Spálené 16, nesmí chybět ani pan Ypsilon, který vyvolává vše, čeho jsme svědky.

Ypsilonka se od počátku své existence vyznačuje několika chrakteristickými rysy, spojovanými právě s ní. Hudbou, která vše propojuje. A nepominutelným společníkem hudbě jsou pak tvůrčí a kolektivní improvizace, která vnášejí do inscenace typický ypsilonský humor a nadhled.

Podtitulem nové inscenace je malé motto: „Svět je nám dnes otevřen, zato doma se už ani pořádně nevyznáme. Místo, na němž stojíme, má své dějiny. Dům, v němž hrajeme, má své fluidum, už si něco zažil jako i celá ulice a my nevíme, na co z toho třeba navazujeme. Takové otázky si klademe.“

Jan Schmid ke Spálené 16 dodává: „Rádi bychom tímto naším představením inspirovali a přiváděli k nefalšované živosti a nezatuhlosti, tedy i k širšímu všeobecnému rozhledu a také vzájemnosti.“

Nová premiéra Studia Ypsilon v neposlední řadě odkazuje ke třem významným výročím. K již zmíněným 55 letům Ypsilonky, které divadlo oslavilo – také v listopadu – Výročním improvizačním večerem, kdy se na jevišti divadla setkal celý soubor s řadou významných hostů, kteří jsou s historií i přítomností Ypsilonky spojeni. Též k 150 letům od narození J. E. Purkyně a 30 letům od sametové revoluce.

Historie ulice i domu je bohatá a pestrá. I proto se na jevišti Ypsilonky potká snad největší počet herců a muzikantů v historii Ypsilonky. Všichni jsou na tuto procházku historií srdečně zváni.

 

Z myšlenek Jana Schmida

Počítám v divadle s celým člověkem, se vším, kam člověk sám dosáhne, i se vším, co ho přesahuje, což přímo souvisí s celostností improvizace jako způsobem nazírání světa.

Volíme princip otevřené encyklopedie: na jednu věc vždy několik pohledů, včetně těch mylných. I takový labyrint je možné si pěstovat. Zároveň se snažit udržovat hybnou jednotu toho všeho a tímto nastavením vše ovládat a zpřehledňovat si. Nezbytná je ovšem schopnost abstrakce a stálá otevřenost vůči nenadálosti tvůrčího vnuknutí.

Divadlo má mnoho způsobů, jak uhranout diváka. Mě zajímá spíš průhlednost divadla (chci, aby měl divák pocit, že do něho vidí), věrohodnost, živost, výraz a vynalézavost ve způsobech komunikace a sdělení, kontakt a umění vtáhnout do hry. Řekněme tedy: divadlo celého člověka v poctivosti a opravdovosti.

 

Oficiální anotace

Co všechno se dělo v našem domě i v naší ulici.

Události oživené minulosti.

Bejvávalo, bejvávalo.

Národ sobě v každé době.

Svět je nám dnes otevřen, zato doma se už ani pořádně nevyznáme.

Místo, na němž stojíme, má své dějiny. Dům, v němž hrajeme, má své fluidum, už si něco zažil jako i celá ulice a my nevíme, na co z toho třeba navazujeme. Takové otázky si klademe.

Inscenaci současně věnujeme také 30. výročí sametové revoluce, zejména pak oněm bouřlivým událostem, které se v pátek 17. listopadu odehrávaly na Národní třídě, a kdy herci našeho divadla, během právě probíhajícího představení Kafkovy Ameriky vybíhali postupně na ulici a tak se stávali prvními očitými a bezprostředními svědky počínající revoluce.

 

ypsilonka
(klikni pro zvětšení)

 

Autor a režie: Jan Schmid, dramaturgie: Jaroslav Etlík, výprava: Ondřej Zicha, hudební adaptace a nastudování: Miroslav Kořínek, Jaroslav Krček a Dominik Renč, projekce: Erik Bartoš, pohybová spolupráce: Jan Onder, poznámky historika: Petr Koura, odborná spolupráce: Eva Kulová

 

Hrají: Lumíra Přichystalová, Roman Janál, Jan Jiráň, Jana Synková, Lenka Loubalová, Jan Bradáč, Martin Bohadlo, Petr Vršek, Roman Mrázik, Arnošt Goldflam, Kryštof Mende, Martin Janouš, Jiřina Vacková, Barbora Skočdopolová, Jan Noha, Tomáš Víšek, Jan Večeřa, Veronika Soumarová, Pavel Nový, Renata Rychlá, Petr Hasman, Jitka Vrbová, Dominik Renč, Petr Koura, František Uhlíř

Premiéra: 10. a 12. prosince

Galerie

 

Komentáře

Komentáře