Viktor Tauš – Amerikánka: hrajeme pro Medici

Medici na ulici jsou vysokoškolští studenti medicíny, kteří se nejen v těchto dnech starají dobrovolně bez nároku na honorář o lidi bez domova. Více na: www.facebook.com/Medicinaulici/

Amerikánka: hrajeme pro Medici je série živých přenosů divadelního představení Amerikánka, inscenovaných vždy v novém prostoru, mimo divadlo. Každá inscenace/přenos Amerikánku představuje v novém vizuálním kontextu a stává se speciální událostí, obrazem živého umění v čase nouzového stavu; premiérou i derniérou současně.

Amerikánka: hrajeme pro Medici přinese také živé přenosy divadelních představení a hudebních koncertů spřátelených umělců, kteří zahrají ve stejně a vždy jinak neopakovatelných podmínkách jako Amerikánka.

Přenosy budou unikátní také způsobem svého snímání, neb budou natáčeny profesionální „filmovou“ technikou v jediném živoucím záběru. Kameraman se zde stává aktivní součástí dění a pohybuje se v intimním prostoru herce, do kterého se klasické přenosy a streamy nedostanou. Filmový jazyk je zde součástí podstaty živého umění.

Přístup k vysílání bude umožněn po zaplacení příspěvku 299 Kč na transparentní účet 123 – 1600980297/0100. Dvě třetiny z příspěvků půjdou spolku Medici na ulici, zbylá třetina pak na úhradu nákladů jednotlivých souborů.

více informací zde: https://amerikanka.cz/live2

Amerikánka: V poušti, vol. 6 Amerikánka Stream, 30. 4. 2020, www.amerikanka.cz

Amerikánka: V kleci, vol. 7 Amerikánka Stream, 21. 5. 2020, www.amerikanka.cz

 

Amerikánka

 

O divadle: Amerikánka

 

Rozhovor s Viktorem Taušem

Vysílání Amerikánky na Instagramu Terezy Ramba představuje už čtvrtou podobu inscenace. Proč?

Amerikánka se mění tak, jak život vyžaduje. Žije v souladu s realitou. Když otěhotněla Tereza Ramba, přepracovali jsme hru do podoby, v níž ji mohla hrát i v těhotenství. V čase krátce po porodu jsme inscenaci předělali znovu. Terezka hrála v jedné scéně a v dalších ji alternovalo sedm hereček. Touha (spolu)pracovat a otevřenost k realitě nám umožnila s Amerikánkou žít ve stále bližším a svobodnějším vztahu. Amerikánka je živá, je stále nová a pořád stejně dobrodružná jako v čase své premiéry. Pracovat v souladu s realitou chceme i teď, v čase krize COVID-19.

Jak zvládáte dobu koronavirovou? Co děláte?

Koronavirus pro mě představuje čas izolace. Můj domov se proměnil v detenční zařízení, v němž jsem konfrontován se svými vnitřními já. Amerikánka tahle setkání sama se sebou zhmotňuje v herečkách Tereze Ramba a Elišce Křenkové, které v realitě hry představují jedinou postavu. Formou vnitřního dialogu v sobě Amerikánka překonává strach a otvírá se světu. Stejně jako se teď jeden druhému otevíráme my všichni.

Mou cestou je teď Amerikánka: Hrajeme pro Medici. V předehře tohoto konceptu, který jsme vysílali na IG profilu Terezy Ramba, hrály Tereza s Eliškou ze svých domovů, stejně jako je z domova doprovázel Petr Ostrouchov svými písničkami. Už jen tímto spojením ve virtuálních čtvercích Instagramu dostal příběh nový rozměr a my s úžasem v Amerikánce znovu objevovali živou současnost.

Jakým způsobem se rozhodujete, koho Amerikánka podpoří? Začínali jste Dětským domovem, chcete pokračovat s podporou Dobrých víl, mezitím díky koronaviru spolku Medici na ulici – je pro vás důležité pomáhat a proč?

Amerikánka vypráví příběh dějin naší země z pohledu (ne)potřebného skrytého života. Smyslem vyprávění Amerikánky z perspektivy společenské odpovědnosti je dát hlas těm, kteří jej sami nemají. Prostředníkem divákovy identifikace s Amerikánkou je zpočátku pocit vydělenosti, vnitřní naděje, a v důsledku katarze pak zájem o druhého člověka. Společenská zodpovědnost je vitální součástí Amerikánky coby samozřejmé formy divácké zkušenosti s uměleckým dílem.

Rozhodnutí směřovat podporu k lidem bez domova je pro Amerikánku v čase COVID 19 je stejně osobní jako podpora dětských domovů. Amerikánka se zrodila z vyprávění mezi dvěma bezdomovci. Když jsem tehdy – sám jako bezdomovec – potkal ženu, jejíž příběh Amerikánku inspiroval, smál jsem se představě, že žádné dno neexistuje, protože člověk na tom není nikdy tak zle, aby si nemohl ublížit ještě víc. Když se oprostím od tehdejšího cynismu, vnímám dnes v představě neexistujícího dna dobrou zprávu. Znamená to totiž, že člověk na tom není nikdy tak zle, aby neviděl ty, kteří jsou na tom ještě hůř.

Diváci inscenace takto během prvního roku hraní darovali prostřednictvím Amerikánky 151.000,- Kč Dětskému domovu Dubá Deštná. V reakci na zrušení našich dubnových repríz a vzdor tomu, že Amerikánka je na svém hraní existenčně závislá, jsme okamžitě darovali 20.000,- Kč spolku Medici na ulici, kteří se i v těchto dnech starají o lidi bez domova. Diváci IG vysílání už darovali dalších 40.000,- Kč a diváci zrušených repríz mají možnost ponechat nám vstupné, z něhož budeme po konečném vyčíslení spolku Mediků posílat dvě třetiny. Přidávají se k nám další společnosti i jednotlivci a skrze Amerikánku vyjadřují spolku Medici na ulici podporu a nabízejí konkrétní formy pomoci. Raduju se při vědomí, že lidé si o Amerikánce vyprávějí, sdílejí její příběh a přijímají ji do svých životů.

Dojímá mě, že se to vše děje skrze vyprávění příběhu dívky, o kterou svět nikdy nestál, díky divadlu, které nesmí hrát. Věřím, že umělecké dílo je schopné proměňovat společnost a já chci žít ve společnosti, jejíž hrdinkou je Amerikánka.

Myslíte si, že to, jaká Amerikánka je, jaký se z ní stal fenomén, jak je proměnlivá, jak jde do hloubky, jak v lidech rezonuje, ovlivnilo i to, že vy sám jste žil na ulici? Že jste svou zkušenost dokázal přenést do hry a následně na diváky? Protože čísla mluví jasně – 27 repríz (nepočítaje sledování instagramové Amerikánky) vidělo přes 12 000 diváků, což je víc, než počet diváků některých českých filmů v kinech.

Amerikánka se ke mně vrací téměř dvacet let. Toužil jsem ji natočit jako svůj druhý film, po Kanárkovi. Nebyl jsem toho ale schopen, neb k vyprávění jejího příběhu jsem potřeboval dospět. Hledání těch správných otázek a někdy i odpovědí vyžadovalo v tomto smyslu poctivost k sobě samému. Bylo třeba počkat.

Jestli jsem žil nebo nežil na ulici, podstatné není. Podstatné je pomocí vyprávění příběhu proměnit reálný osud v umělecký tvar, vzít tu dívku jako postavu za ruku a pomoci jí na její cestě udělat taková rozhodnutí, která by jí, vzdor danému údělu, pomohla dojít k happy endu.

Pokud nezbytnost dospění v osobním smyslu vztáhnu na řemeslo vyprávění příběhu, ústřední otázkou tvorby bylo: Jak vyprávět sociální drama, aby ho diváci chtěli nejen vidět, ale chtěli se k němu vracet? Jak vyprávět příběh ženy, o kterou svět nikdy nestál, aby se stala jeho hrdinkou a inspirací?

V čem je podle Vás příběh Amerikánky současný?

Žijeme ve světě, který obývá osm miliard lidí. Když se narodil můj tatínek, byly nás čtyři miliardy… Mladí lidé se v tomto světě denně konfrontují s povrchně šťastnými identitami vytvářenými na sociálních sítích. Vyrůstají ve světě, kde je stále snazší cítit se jako nedostatečný či dokonce zbytečný. Amerikánka vypráví o životě dívky, která úzkost z nepotřebnosti a vydělenosti zosobňuje. Svým příběhem nabízí mladému člověku autentický a pravdivý postoj k takovým pocitům a stává se mu inspirací.

Jaká je vaše nejoblíbenější replika Emy – u Terezy a u Elišky?

Jsem skála, jsem útes, jsem síla, kterou nedokážete zlomit.

Komentáře

Komentáře