3+1

Divadlo je „tady a teď“. Někdo říká, že v tom je jeho kouzlo, někdo to za tak kouzelné nepovažuje. I proto je ale dobré slyšet, které inscenace se komu vryly do srdce, ať už je viděl nebo v nich hrál nebo byl jejich autorem, režisérem či dramaturgem. Dnes tedy vzpomínka Jiřího Suchého

Barbora Munzarová vzpomíná na Ubohého vraha Viktora Preisse v Divadle na Vinohradech, Naše furianty, Vévodkyni valdštejnských vojsk a Věc Makropulos jejích rodičů v Národním divadle, i její Maryšu, Krvavou svatbu a Othella v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. A nakonec na inscenaci Dáma není k pálení v režii Luďka Munzara, též na Vinohradech

Barbora Poláková a Pavel Liška a jejich vzppmínka na pozadí poledního zvonění z kostela v Jablonci nad Nisou, kde oba účinkovali ve prospěch neziskovky Čas Robinsonů.

Michal Novotný o sobě říká, že je nenáročný divák, že se mu líbí skoro všechno. Z divadla by naštvaně odešel snad jen tehdy, když by viděl, že herci se na jevišti nesnaží