Partneři portálu O divadle

Mecenáši

22. června 2025

To bylo – lidé

20. 11. 2024
„Tak to je z těch 240, možná i více, divadelních inscenací, a asi 60 rozhlasových inscenací, ta pětice, o které se domnívám, že kdybych ji neabsolvovala, tak bych asi divadlo třeba už ani nedělala.“
2. 3. 2017
Divadlo je „tady a teď“. Někdo říká, že v tom je jeho kouzlo, někdo to za tak kouzelné nepovažuje. I proto je ale dobré slyšet, které inscenace se komu vryly do srdce, ať už je viděl nebo v nich hrál nebo byl jejich autorem, režisérem či dramaturgem. Dnes tedy vzpomínka Jiřího Suchého
13. 12. 2016
Barbora Munzarová vzpomíná na Ubohého vraha Viktora Preisse v Divadle na Vinohradech, Naše furianty, Vévodkyni valdštejnských vojsk a Věc Makropulos jejích rodičů v Národním divadle, i její Maryšu, Krvavou svatbu a Othella v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. A nakonec na inscenaci Dáma není k pálení v režii Luďka Munzara, též na Vinohradech
4. 8. 2016
Barbora Poláková a Pavel Liška a jejich vzppmínka na pozadí poledního zvonění z kostela v Jablonci nad Nisou, kde oba účinkovali ve prospěch neziskovky Čas Robinsonů.
29. 1. 2016
Michal Novotný o sobě říká, že je nenáročný divák, že se mu líbí skoro všechno. Z divadla by naštvaně odešel snad jen tehdy, když by viděl, že herci se na jevišti nesnaží
17. 1. 2016
Otakar Brousek ml. vzpomíná na inscenace, které sám viděl, na své vzory i na vlastní role (moment kouzla nechtěného nastal v čase 1:43 –  a ačkoliv ten okamžik zapadá do jeho řeči na desetinu vteřiny, přísaháme na Thespida, že to skutečně nebylo nahrané)
6. 11. 2013
21. října by oslavil narozeniny významný český herec Václav Voska. Rozhodli jsme se mu věnovat v rubrice „To bylo divadlo!“. Výběr inscenací nebyl náhodný. Řídili jsme se vyznáním Václava Vosky, které inscenace ze své tvorby měl nejraději.
29. 8. 2013
Divadelní dramaturgyně. Vystudovala pražskou DAMU, obor režie a dramaturgie. K jejím profesorům patřil především Ota Ornest a Aleš Podhorský, herecký ročník vedl Miloš Nedbal. Ještě před absolutoriem na DAMU v roce 1961 nastoupila do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a diplomovou práci věnovala právě dramatické historii Jihočeského divadla. V roce 1968 ji Ota Ornest přijal jako dramaturgyni do Městských divadel pražských a v roce 1995 ji angažovala do Divadla na Vinohradech ředitelka Jiřina Jirásková; zde působila až do roku 2007.
21. 6. 2013
Od roku 1962 je herecký, ale i životní osud Gabriely Vránové spjatý s Divadlem na Vinohradech. Z Moravskoslezského národního divadla, kam nastoupila po absolvování JAMU, ji na Vinohrady angažoval tehdejší ředitel Luboš Pistorius a byl také jejím prvním režisérem na vinohradské scéně, když si ji (ještě jako hosta) obsadil do role Soni v Gorkého Letních hostech. Během toho více než půl století zde odehrála desítky rolí, od Blanky ve Zkrocení zlé ženy až po zatím poslední (ještě „živoucí“) roli Bonity Belgravevové v inscenaci To byla moje písnička.
17. 12. 2012
„Já si Čapka strašně vážím, mám ho ráda, ale Matku bych nikdy nechtěla hrát, protože absolutně nesouhlasím s jejím závěrem. (…) Tomu prostě nemůžu uvěřit. Bytostně s tím nesouhlasím, vždyť mateřský cit je ochranářský za hranici vlastního života.“ Antonie Hegerlíková, herečka, narozena 27.11.1923 v Bratislavě, zemřela 11.12.2012 v Praze
25. 11. 2012
Český herec a  divadelní pedagog. Narozen 1.11.1919  v Praze. V roce 1938 se stal posluchačem FF UK – čeština a francouzština. Po uzavření vysokých škol začal  studovat na pražské konzervatoři v Trojanově ulici, ale ve druhém ročníku byl nuceně nasazen v Bílovci. Angažmá: 1944 – Divadlo Vlasty Buriana, 1946 Divadlo na Vinohradech, 1950 – Městská divadla pražská, 1957 – Národní divadlo. Zemřel 10.3.2008 v Praze.