Oskar (Oskar Hes) je osamělý chlapec, který je ve škole terčem šikany. Se svou matkou žije v paneláku na předměstí. Eli (Denisa Barešová) je zvláštní dívka, která se přistěhuje naproti. Vypadá zanedbaně a přes den nikdy neopouští byt. Oba mladé vyděděnce to k sobě táhne, zatímco jejich dospělé sousedy děsí série tajemných zločinů. Z koho nebo čeho je ale potřeba mít strach? Odkud Eli přišla a kdo je Hakan, její ochránce?

Upír, láska, násilí a blízkost

Režiséra Jana Holce nejvíc upoutal silný příběh nabízející divákovi hned několik přitažlivých žánrů. „Důležitou roli tu hraje motiv upíra. Nejedná se však o klasický horor. Lindqvistův upír je oduševnělý a spíše hledá pochopení v lidském světě. I naším hlavním tématem je spíše lidská jinakost a krize identity,“ vysvětluje režisér Jan Holec, umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče, který ve Švandově divadle nastudoval už Fassbinderovu hru Kočkožrout. „Ať vejde ten pravý je zkrátka napínavý, originální a také velmi jímavý a láskyplný příběh.“

S tím souhlasí i dramaturg David Košťák: „Drama zasazené do 80. let 20. století řeší téma násilí a rozplétá se ve stylu severských detektivek. Téma izolace a ztráty vazeb, kdy se lidé před obcházejícím nebezpečím pokusí uzavřít do svých příbytků, nabízí s dneškem nečekané, silné paralely. Podobně rezonuje i selhávání autorit, které nejsou schopné těm slabším a vystrašeným poskytnout bezpečné zázemí. Je jen málo titulů, které pojednávají o šikaně tak naléhavým způsobem. Příběh s fantaskními motivy a zajímavě pojatými postavami je však podle mne především psychologickým dramatem o dospívání a potřebě lidské blízkosti.“

Mladý pár v podání Oskara Hese a Denisy Barešové doplní Tomáš Petřík v roli dívčina opatrovníka Hakana a Marie Štípková v úloze bezradné Oskarovy matky. Detektiva Halmberga ztvární Jan Grundman, Oskarovy kruté spolužáky Mickeyho a Johnnyho sehraná herecká dvojice Jacob Erftemeijer a Tomáš Červinek. Pana Avilu, tělocvikáře přehlížejícího bezpráví, hraje Matěj Anděl, jako samotářský majitel obchodu se sladkostmi se představí Petr Buchta.

Výtvarník inscenace Ján Tereba využil při tvorbě scénografie točnu, umožňující střídat různá prostředí s až filmovou lehkostí. V duchu severských krimi se na scéně uplatňuje i sníh a krvavé efekty. A severskou vintage estetikou, známou z populárních skandinávských seriálů, jsou inspirované také kostýmy. Poetickou a křehkou osobní rovinu vyprávění podtrhne instrumentace oceňovaného skladatele Jiřího Hájka, známého prací i pro film.

Po premiéře 29. května následuje 31. května první repríza a diváci poté titul uvidí i o prázdninách: v rámci Léta ve Švanďáku je naplánován na 16. a 17. srpna.

Galerie

Hladová země chce být dramatem s prvky tragikomedie. Vypráví o lidech z důlního města, kteří si v touze po nekonečné hojnosti a bezpracném životě nechali podrýt základy svých domů. A své obavy, sny a někdy i své zločiny raději zasunuli kamsi dospod. Jenže nic netrvá věčně, ani oblíbené slavení v místní hospodě. Do města přichází podivný cizinec a z hlubin vyrabované země je slyšet hřmění…

„Hladová země je jako obraz lidské duše bez lásky,“ říká o chystané novince režisér Štěpán Pácl, v současnosti kmenový režisér ND Brno. „V Košťákově hře je cosi mýtického a živelného. Je v ní cosi záhadného ze skotských detektivek Petera Maye, cosi temného ze skandinávských legend a cosi česky vtipného. Vzniká nový příběh, kde v dunění země volá lidský hlas po lásce. Vyslyší ho ti na povrchu? Nebo se odváží sestoupit dolů, do nitra země zjistit, co zemi schází?“

Strach z míst, odkud bereme

Autor David Košták: „Jako dítě jsem měl strach z neznáma, které se skrývalo pod postelí. Tenhle strach ve mně v různých formách přetrvává a přetavuje se i do hry – strach z věcí, jež se noří z minulosti, strach z prázdných míst, které zůstávají tam, odkud bereme…“

Hladová země je podle Davida Košťáka především o tom, čím se člověk liší od stromu: „To, co je pod povrchem a nad ním, máme tendenci oddělovat, takže ztrácíme svoje kořeny a hroutíme se při prvním poryvu větru.“

Dramaturgyně Martina Kinská: „Hladová země je mimo jiné působivým obrazem společnosti, která si zvykla žít na dluh a na úkor budoucích generací. V téhle souvislosti se vynořuje i téma zamlčování nepříjemného, nevidění možných rizik, stejně jako vytěsnění a falešný výklad nepohodlné minulosti. Vše se děje pro blahobyt a pro bytí v iluzi ideálu a pohody za každou cenu.“

Košťákova Hladová země je tak po Lámání chleba Josefa Holcmana, Pohřbu až zítra Natálie Kocábové či Trollů mezi námi Barbory Hančilové dalším dramatickým textem, který vznikl přímo na popud Švandova divadla. Jeho hra Srdce patří za mříže měla ve Studiu Švandova divadla premiéru už v roce 2017. Hra byla příběhem o tom, jak snadné je v dnešní době ztratit lidské srdce – David Košťák důmyslně zachytil téma transplantační turistiky v Číně a také nebezpečí z příklonu k této velmoci. Nově se stal dramaturgem Švandova divadla.

Premiéra 2. března ve Velkém sále

Režie: Štěpán Pácl

Hrají: Andrea Buršová, David Punčochář, Tomáš Petřík, Denisa Barešová / Martina Krátká, Luboš Veselý, Marie Štípková, Bohdana Pavlíková, Petr Buchta, Filip Březina

Galerie

Luisa (Denisa Barešová) je dcerou obyčejného hudebníka a má se provdat za tajemníka. Ferdinand (Tomáš Červinek) je synem vysoce postaveného kancléře a svatbu mu naplánovali s nejvlivnější ženou vévodství (Klára Cibulková). Ale ti dva se do sebe zamilují a postaví se proti celému světu. Čistá láska dvou teenagerů tak stojí proti chladné vypočítavosti a prohnaným úskokům těch, kteří sledují své vlastní cíle.

Podle režiséra Martina Františáka, zkušeného tvůrce a držitele řady divadelních cen, jsou Úklady a láska mimořádně přitažlivým dílem, které diváky ani herce nenechává vydechnout. A divadelníky ne náhodou vyzývá ke stále dalším zpracováním. I proto sáhl režisér po novém překladu hry Martina Sládečka, vytvořeném přímo pro Švandovo divadlo – dnešním i maximálně věrném Schillerovu duchu a jazyku.

Martin Sládeček: „Stále jsou místa, kde stačí zůstat sedět, aby byl člověk pohnut. Divadlo takovým místem je – a Schiller to věděl.

Do inscenace s efektní scénou a kostýmy, v níž se dobové prvky prolínají se současností, pak Martin Františák neváhal zapojit také loutky a živou hudbu, při vedení herců pak vsadil na jejich opravdovost, citlivost a citovost: „Láska dvou mladých lidí, kterou jsme někdy jako tu první zažili všichni, je tu zároveň lakmusovým papírkem společnosti, v níž se odehrává. V našem případě je to společnost cynická, založená na bohatství a korupci, společnost ostrých loktů a rychlých řešení. S důsledky, které ti mocní a protřelí často už nejsou schopni dohlédnout“.

Dramaturgyně Martina Kinská: „Když Úklady a lásku čtete, nemůžete se ubránit dojmu, že kdyby žil Schiller dnes, psal by nejspíš pro Hollywood. I proto nám půjde o svižný příběh s rysy filmů Quentina Tarantina – příběh plný napětí, ostrých střihů a nečekaného humoru.“

Ferdinanda, mladíka odhodlaného postavit se kvůli své milé i proti vlastnímu otci, hraje mladý člen Švandova divadla Tomáš Červinek: „Ferdinand je úplně normální mladý kluk, který právě prožívá svou první lásku – tu jedinou, absolutní a nekonečnou. Všechno, co dělá, dělá se vší vážností a nasazením, až je u toho občas trošku trapný. Řekl bych, že v tom jsme si s Ferdinandem někdy docela podobní.“

Luisu ztvární Denisa Barešová, čerstvá absolventka pražské DAMU: „Luisa je velmi zamilovaná, chytrá, silná, důsledná, dospělá a intuitivní. A mně třeba přijde i dost vtipná! Její láska k Ferdinandovi je právě taková, jaká první láska být musí: šílená, spalující, majetnická. To samo o sobě je už dost nebezpečné. A v kombinaci s úklady je to katastrofální.“

Svou postavu naplno rozehrává také Klára Cibulková v úloze svůdné a protřelé Lady Milfordové: „Lady Milfordová je manipulátorka a žena žijící ve společnosti odtržené od reality běžného života. Má šarm a vliv, ale její život, nesvoboda a nuda ji stravují. Mladíček Ferdinand, kterého jí dohazují za manžela, se jí líbí, takže na něj nasadí své obvyklé zbraně: krásu, přitažlivost, postavení, peníze, umění hry a manipulace. Jediné, co postrádá, je čistota panny. Což je kámen úrazu. A navíc: láska je něco, co si nelze vynutit.“

Zcela originální úlohu zde sehrají loutky Báry Čechové. „Motiv loutek a těch, kdo tahají za nitky, stejně jako loutkovitosti zla, je v inscenaci zcela zásadní. Úklady a láska totiž vypráví příběh také o tom, co se stane, když se ze dvou zamilovaných stanou loutky. Loutky v rukou mocných, ale i v rukou první, nezkrotné lásky“, vysvětluje dramaturgyně Martina Kinská.

Friedrich Schiller: Úklady a láska

režie: Martin Františák, dramaturgie: Martina Kinská, Martin Sládeček, scéna: Jan Štěpánek, kostýmy: Marek Cpin

Hrají: Denisa Barešová, Tomáš Červinek, Martin Dohnal, Bohdana Pavlíková, Hynek Chmelař, Miroslav Hruška, Klára Cibulková, David Punčochář, Marie Štípková, Jiří Weiner

Premiéra 26. 5. 2018 v 19.00 ve Velkém sále Švandova divadla na Smíchově.

Nejbližší reprízy jsou naplánovány na 29. května a 2. a 13. června 2018.

Galerie