Cesta dlouhým dnem do noci

Letní venkovské sídlo. Srpen 1912. Amerika. Otec, profesí herec, pro kterého jsou hlavní modlou peníze a zisk navzdory bolesti, kterou uctívání těchto falešných svátostí způsobuje jemu i jeho blízkým. Matka unikající z reality vztahů do závislosti na opiátech maskovaných za léky. Starší syn Jamie jako směsice nešikovné nápodoby otce, prázdného vzdoru a alkoholismu. A mladší syn Edmund – Eugene O´Neill sám – na něhož se postupně řítí bezvýchodná skutečnost. Rodina jako nefunkční, ale pevná síť falešných rolí a nesplnitelných očekávání. Rodina jako sociální děloha. / Psychoterapie se, podobně jako drama psychologického realismu, v polovině 20. století stává novým nástrojem poznávání lidské duše v moderní epoše. V posledních letech se z tématu duševních nemocí stává celospolečenské téma a potřeba duševní péče v hroutící se společnosti narůstá. Součástí inscenace tak bude kromě O´Neillova textu také inscenovaná rodinná terapie vycházející z terapeutických setkání, kterých se během zkoušení zúčastní herci jako zástupci svých postav. K jakému poznání na těchto sezeních by členové jedné z nejtragičtějších rodin v dějinách moderního dramatu došli? / Archetypální rodinné panorama odrážející současnost zamotanou do iluze bezmezného individualismu a ekonomického růstu jako jediné spásy. A pod tím vším – obrovská touha po lásce a pochopení. Stín bílého muže. Temná strana lásky.