Discoteca Paraiso

„A tak tancujeme, objímáme se, beze slov, víme, co tu hledáme, a víme oba, že to, co tady hledáme, není to, co hledáme doopravdy.“ / Noc je ještě mladá. Před dveřmi klubu stojí Černý pes. Pustí tě do ráje? Pokud ano, nedá se to už zastavit. Všechno duní. Všechno se hýbe. Všude je cítit pot. Alkohol koluje v žilách. Lidé se ztrácí v mlze a stroboskopech. A mezi nimi pět barmanů, dva Italové, tři Bulhaři, čtyři blondýnky z Kanady, třicet Španělů, dvacet čtyři Francouzů, neznámý dřevorubec, žena z Východu, sedmapadesátiletý Rus a mnoho dalších. Globalizace dorazila do ráje. A uprostřed beatů a náhodných rozhovorů vznikají okamžiky blízkosti, které dávají zapomenout, že kouzlo platí pouze pro tuto jednu noc. Roland Schimmelpfennig důmyslně propojuje pulzující energii taneční klubové scény se životy jejích různorodých postav. Kluby se v jeho podání stávají symbolickými prostory sbližování i odcizení. Ocitli jsme se v ráji, nebo v pekle?