Archiv autora

– aneb divadelní historie Boleslava Polívky v kostce. Divadelníka trošku neuchopitelného a trošku nám všem důvěrně známého – tak důvěrně, že většina lidí, byť by mu byli sebevzdálenější, o něm mluví jako o Bolkovi. Zvláštní… Zvláštní?

Viktor Preiss oznámil s předstihem svůj odchod z Divadla na Vinohradech a spustila se kolem toho mela, jako kdybychom ho už nikdy neměli vidět naprosto nikde – anebo něco ještě mnohem horšího… Asi nejlépe to lakonicky okomentovala Mirka Spáčilová: Viktor Preiss končí jenom proto, že chce. Nuda. Viktor Preiss byl v Divadle na Vinohradech 33 let […]

„Já jsem tady doma, sem jsem dostal lano. Tady jsem dostal svoji první práci, tady jsem dostal svoji první velkou hlavní roli, po mém soukromém problému, kdy jsem si myslel, že už se do divadla nevrátím a už nebudu hrát.“ (Jiří Langmajer) „Já si myslím, že Palmovka mi hodně pomohla, protože jsem měla možnost se […]

Boris Rösner kdysi vyprávěl, jak velmi byl překvapen, když zjistil, že jeho studenti neznají jméno Václav Voska. Šlo o studenty DAMU, pouhých 20 let po Voskově smrti. Vzpomněla jsem si na to nedávno, když Česká televize vysílala film Želary. Roli rozsahem ne zcela obrovskou, přesto velmi důležitou, hrála v Želarech Jaroslava Adamová. Herečka stejné generace […]

Michala Novotného jsem poznala těsně po přelomu tisíciletí. Zkoušel tehdy na Vinohradech Dona Juana a byl to sympatický, na divadlo natěšený mladý kluk dva roky po škole. Dneska už je tak stabilním členem Divadla na Vinohradech, že by se na první pohled mohlo zdát, že je tam déle, než kolik mu je. Michal o sobě […]

Původně zamýšlenou rubriku našeho portálu „To bylo divadlo!“ jsme se namísto psané formy rozhodli realizovat v podobě krátkých videí. V tomto díle Otakar Brousek ml., nyní herec Divadla na Vinohradech, vzpomíná na inscenace, které sám viděl, na své vzory i na vlastní role (moment kouzla nechtěného nastal v čase 1:43 –  a ačkoliv ten okamžik zapadá do […]

Jaromír Hanzlík. Nejvýraznější herec své generace. S herectvím si začal pod vedením legendárního profesora Novotněho na Gymnáziu Jana Nerudy (proslulé Hellichovce). Po maturitě byl přijat na DAMU, ale ke studiu nenastoupil. Jiřina Jirásková a Miloš Kopecký přesvědčili jeho tatínka, že když ho pustí hrát do Divadla na Vinohradech, dají mu tu správnou hereckou školu sami – devatenáctiletý student tak začal hrát v nejslavnějších inscenacích velké éry „Vinohrad“.

Jen dvakrát v životě jsem napsala dopis někomu, koho jsem obdivovala. Bylo mi tehdy devatenáct let – patrně je to doba, kdy má člověk zvýšenou potřebu psát někomu, koho obdivuje – a těmi adresátkami byly Barbra Streisand a Dana Medřická. Obě odepsaly. Zpoza oceánu přišla velká podepsaná fotografie. Patrně ji poslal i podepsal patnáctý tajemník BS […]