Evžen Oněgin

„Já píši vám – co mohu více?“ to jsou úvodní slova Taťánina dopisu Oněginovi, která pro ruskou literaturu znamenají totéž, co hamletovské „Být nebo nebýt…“ pro západní svět, a která, jak dobře víme, zůstanou nakonec nevyslyšena. Vrcholné Puškinovo romantické dílo, které autor vydával postupně dlouhých osm let, se na jevišti Moravského divadla Olomouc objevilo v činoherním nastudování teprve podruhé. Stalo se tak po dvaceti letech od prvního uvedení v roce 1999. Příběh „zbytečného“ člověka Oněgina, marné lásky Taťány Larinové, nešťastného básníka Lenského a jeho nastávající ženy Olgy se od svého vydání v první polovině 19. století stal archetypem citové vyprahlosti a zmaru. Sama literární postava Evžena Oněgina ovlivnila mnoho Puškinových pokračovatelů, a to zdaleka ne pouze ruské národnosti, a stala se předobrazem desítek dalších literárních hrdinů. Jednomu z nejznámějších a světově nejuváděnějších děl ruské literatury vdechl život polský režisér Bogdan Kokotek, který tak volně navázal na svou úspěšnou inscenaci Mistra a Markétky, jež měla premiéru na podzim roku 2016 a dočkala se dvaceti úspěšných repríz a značného diváckého ohlasu.