Kdo se bojí Virginie Woolfové

„Prosím? Ach promiňte. Já jsem vás neposlouchal. Nebo jsem myslel na něco jinýho… Nehodící se škrtněte.“ Absurdní drama světoznámého dramatika Edwarda Albeeho, které při své premiéře roku 1962 způsobilo obrovský skandál. Nabouralo optimistickou poválečnou náladu Američanů a vysmálo se jejich budování „amerického snu“. Postavilo veškeré hodnoty na hlavu a zpochybnilo základní jistoty. Například jistotu, že jazyk slouží ke komunikaci. Večírek. Hostiteli jsou stárnoucí profesora a jeho žena, kteří si prostřednictvím virtuálního světa a virtuálních příběhů dokážou ubližovat s šokujícím gustem a razancí. Pravděpodobně proto, aby dokázali sami sobě, že ještě žijí. Hostem je mladý pár na začátku vztahu i kariéry, plný iluzí o budoucím životě. Romantická představa o harmonii manželské lásky je cupována na kousky. A Edward Albee tak činí skrze absurditu. Realita a iluze na sebe tvrdě narážejí, hrdinové hry unikají z nejistoty vlastní existence do náruče iluze. Prolínání a konflikt těchto dvou světů žene děj jedné noci dál a dál. Skrze pichlavé, vtipné dialogy, psané s ironickým až cynickým nadhledem, založené na principu agresivní hry se odhalují ta nejintimnější tajemství, vyjevují se komplexy, traumata a úzkosti, hrají se kruté a cynické hry, všechny hranice jsou překročeny. A možná je pád na absolutní dno šancí na nový začátek. „Rád bych, aby ses postavila na nohy a rozdávala rány, pusinko, poněvadž tě chci prohnat po ringu a rád bych, abys byla fit!“