Konec rudého člověka

„Otázka na rádio Jerevan: Co bylo dřív, vejce, nebo slepice? Odpověď: Dřív? Dřív bylo všechno – vejce, slepice, maso, cukr…“ / Kniha laureátky Nobelovy ceny za rok 2015 přináší příběhy obyčejných lidí, kteří žijí v době velkých změn. Systém, který měl vést k ráji na zemi a trvat navěky, se za pár let rozpadl na prach; místo svobody nastal hon za penězi, místo demokracie chaos, místo spravedlnosti zuřivý boj oligarchů s žebráky. A lidé velmi rychle zatoužili po silném vůdci, který nastolí pořádek. Alexijevičová to vše vypráví skrze příběhy obyčejných lidí, z různých vrstev, ekonomického spektra i politického smýšlení. Nechává je promluvit, nesoudí, snaží se je pochopit. Ačkoliv některé věci se chápou opravdu jen těžko… Na základě rozhovorů z knihy Doba z druhé ruky napsal Daniel Majling ucelenou hru sledující osudy jedné privilegované komunistické rodiny v letech 1989–2003. Osobní příběhy jednotlivých postav ovlivňují historické zkušenosti a křivdy, frustrace ze ztracené velmocenské pozice i ze zklamaných nadějí. Šest čechovovských obrazů vypráví s dávkou nadsázky o sovětském člověku. Dá ale dnes vůbec hovořit o konci rudého člověka? / Ak relikty „rudého človeka“ pozorujeme na najzápadnejšej hranici bývalého komunistického tábora, je naivné nahovárať si, že v Čechách alebo na Slovensku už neexistujú. A nie je to len sentiment najstaršej generácie, kvôli čomu si treba niektoré skutočnosti pripomenúť.