Malý Princ

Klíčem k tajemství moudrosti jako autora, Antoina de Saint Exupéryho, může být i korespondence mezi jím a jeho matkou. Na večer čtení z Antoinových dopisů a vyprávění z Malého prince vás zvou herci Daniela Kolářová a Tomáš Pavelka. První půlku představení tvoří čtení ze vzpomínek paní Exupéryové a Antoinových dopisů. Ty jsou jakýmsi předobrazem Malého prince. Díky představení lépe pochopíme, jak byl Exupéry se svým Princem spojen. Daniela Kolářová a Tomáš Pavelka sedí ve vyřezávaných křeslech, mezi nimi na stěně visí obraz písečné duny, světla se přenášejí s různou intenzitou z jednoho na druhého a náladu dokresluje hudba Jiřího Stivína. Nic víc. Jen hlas a intonace obou herců, pohledy cudně úsměvné, smutné i rozhořčené, mimika s jemnými gesty rámují zamyšlené dopisy jednoho pilota, který miloval svou matku, létání, psaní a život. Naprostý minimalismus. Dalo by se očekávat, že Pavelkovi připadne role ztroskotance na poušti a Kolářové Malý princ. Ale tak to není. Oba se o hlavního hrdinu dělí. Jejich obraty a posunky jsou tak křehké, že oba s postavou splynou. Jako by tím snad i dokazovali, že Malý princ nemá jednu jedinou tvář. Danuiela Kolářová nezklame ani jako Princova růže. Jen těžko by něco dokázalo tak skvěle podtrhnout její vnější pichlavost jako nonšalatní a mírně nadutý akcent, pro Kolářovou tak typický. Představení Malý princ je vřelým důkazem toho, jak jednoduchost dokáže jasně předčít realisticky velkolepé zpracování. Oba protagonisté vás i s minimálními prostředky dokáží zaujmout, ať už Malého prince znáte nebo se s ním setkáváte poprvé. Představení probíhá ve vás a text, hudba i herci jsou pouze jeho obalem. Je to stejné, jako když Princ pilotovi řekl: „Namaluji mi beránka.” Po několika neúspěšných pokusech o precizní kresbu mu letec podal papír, na kterém byla nakreslena bedýnka. „Tady ho máš, beránek je uvnitř.” Stejně tak představení Malý princ je bedýnkou celého tohoto nesmrtelného příběhu.