Očarování

„… a když tuto pospolitost nechtějí, musí je k tomu někdo přinutit.“ / Byla jednou jedna hora. A ta hora měla moc. A v té hoře bylo zlato. Pod horou dvě vesnice – horní a dolní – a každá měla s horou vlastní plány. Jedni chtěli hoře zlato ukrást, druzí chtěli horu chránit. Po letech mezi nimi nastal křehký mír. Byl však jednou jeden tulák. A ten tulák šel a šel, až došel pod horu a navštívil dolní vesnici a navštívil i horní vesnici. A pak začal mluvit a říkat lidem, jak by měli žít. A ta slůvka pronikla do myslí horalů. A někteří jim zcela propadli, jako by je tento pokušitel očaroval. A staré sváry se opět derou na povrch a majestátní hora na to hemžení trpělivě kouká. A tradiční obřad horalů se pod vlivem pokušitele mění v krvavá jatka. Kdo za ně může? / Svébytná dramatizace posledního románu významného rakouského spisovatele se zabývá tématem osobní zodpovědnosti a kolektivní viny. Příběh o tom, jak snadno může společnost podlehnout jednoduchým a lákavým řešením a jak těžce a lopotně se pak vyrovnává s jejich následky.