Prolomit vlny

„Člověk si přece dokáže prosadit svou, stačí jen chtít.“ Dívka Bess se zamiluje do Jana. Před Bohem mu slíbí, že s ním bude v dobrém i zlém a svůj slib dodrží. Larse von Triera jedni zbožňují a druzí proklínají, ale nikoho nenechávají jeho filmy chladným. S divákem manipuluje, jako perverzní psychiatr se dívá svým postavám do nejintimnějších zákoutí duše. Ve slavném filmu Prolomit vlny nám předkládá podobenství o tom, co všichni víme – že Bůh se neukrývá v katedrálách, nýbrž v lidských srdcích… Ale víme to opravdu? Věříme ještě na zázraky? Nebo pouze když se odehrávají ve filmu? Inscenace Klicperova divadla je poctou Larsi von Trierovi, všem romantickým hrdinům a hrdinkám, kteří věří na lásku až za hrob a těm, kteří své sliby dodrží. Anebo je to jenom divadlo? / Slovo režiséra: „Ten příběh je vlastně pohádka – ale nechodíme do divadla právě proto, že už nám rodiče před spaním nečtou ty krásné příběhy, které jsme si mohli představovat a projít skrze ně do krajiny snů? / Dívka Bess věří na lásku tak moc, že dokáže konat zázraky. Vtip je v tom, že nám tuto pohádku vypráví Lars von Trier – jeden z nejoriginálnějších a nejkontroverznějších filmařů posledního půlstoletí, který jako neúnavný patolog zkoumá nejskrytější zákoutí duše svých postav. A tak nám bude neustále připomínat, že je to pouhá pohádka, divadlo, fikce – čímž před nás postaví otázku: Jak bychom se zachovali my v reálném životě? Věříme ještě na zázraky?“