Na Základní škole Klementa Gottwalda v Českých Budějovicích jsem v první třídě, (v minulém století), seděla v poslední lavici, v řadě u okna a mým sousedem byl o hlavu větší, snědý, zamlklý chlapec, Elemir Bendik. Dělili jsme se o svačinu (o tu mou), později jsem mu napsala pár úkolů a za to jsem byla „Chráněná”. To byla v Českých Budějicích důležitá výsada, neboť spřátelené rodiny Bendiků, Horwáthů a Žigů pořádaly pravidelné trestné výpravy, jejichž cílem bylo co nejvíc zmasakrovat a ponížit tu hrstku malých bílých otroků, provádějících nucené zábavné činnosti v nedobrovolném spolku eufemisticky zvaném školní družina. (…) V minulém století jsem potkala Zuzanu Navarovou, která potkala Věru Bílou a paní Milenu Hübschmannovou, já jsem zrovna na slovo poslouchala pana režiséra Melče a Zuzana se začala kamarádit s Máriem Bihárim a já jsem vzpomínala a stále (už v tomhle století) vzpomínám na slova soudružky učitelky, která vyslala (v minulém století) směrem k mé babičce: „Víte, paní Šmídová, já mám hroznou smůlu, já učím buď cikány nebo herecký děti!” Bára Hrzánová Pred štyrmi rokmi natácal pán režisér Mirek Janek na konzervatoriu film Ham sa. Bol to film o desiatich študentoch, medzi ktorími som bol aj ja. Ten film nepojednával o štúdiu, ale o živote nás nevidiacich. Pretože pani režisérka Mira Erdevicky potrebovala nejakého harmonykára, Janek jej povedal o mne. Nakoniec z tejto spolupráce zišlo, ale dozvedela sa o mne Zuzana Navarová. A tak som zacal v roku 1998 hrat spolu so Zuzanou, Ivánom, Frantou a Camilom. Mário Bihári Jsem ráda, že se opět po letech vracím do Violy a těší mě to tím víc, že je to při představení s romskou tématikou, že se zase sejdeme na jevišti s Bárou Hrzánovou a poprvé se potkám s Máriem Bihárim, kterého jsem poznala na koncertech Zuzany Navarové. Shodou okolností jsem v životě zatím hrála dvě cikánky, jednu ve slovenském seriálu a druhou — Rumovou Pralinku Andy — také v seriálu České televize „Přítelkyně z domu smutku”. Jana Boušková
