Sejdeme se pod vocasem

Inscenací – divadlo na divadle – kombinující fakta s fikcí, provedeme diváky dobou “rozvinutého socialismu” a připomeneme atmosféru a úpadek veškerých morálních, etických i estetických hodnot v celé společnosti, umění nevyjímaje. Milouš Jakeš pronesl v létě 17. 7. 1989 svůj slavný projev. Hra graduje podzimem 1989 – politická moc je v září stále ještě v rukou tzv. bolševických aparátčíků. V Divadle v Řeznické (klubu SSM) se zkouší americké drama od E. F. Albeeho „Kdo se bojí Virginie Woolfové aneb Kdopak by se Kafky bál“. Zkoušku však přeruší telefonát z ÚV SSM. Klubu-divadlu hrozí zánik a okamžitá likvidace. Divadlo se může zachránit pouze pod jedinou podmínkou – nastuduje agitační sovětskou hru. Jak se kdo k této situaci postaví? A závěr – 17. listopad a celý konec roku 1989 – patří převlékání kabátů, nastupujícím „novým zítřkům“ a ti samí aktéři zvoní klíči a vstupují do Občanského fóra…