Hru AI: Když robot píše hru vytvořil tým divadelníků a vědců ke 100. výročí prvního uvedení hry R.U.R. Karla Čapka. Unikátní dílo vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota.
On-line premiéra inscenace zasvěcené pokroku a fascinujícím technologiím se uskuteční prostřednictvím webové stránky Theaitre. Do světa ji budou šířit také Česká centra. Strojově vytvořenému textu vdechne život Jacob Erftemeijer jako Robot. V úlohách lidí, kteří ho obklopují, uvidí diváci Petra Buchtu, Oskara Hese (alternovaného Markem Frňkou), Denisu Barešovou, Andreu Buršovou a Tomáše Petříka. Také oni budou interpretovat text, jehož autorem je chytrý software.
Projekt vědy a divadla
Jak uvádí Daniel Hrbek, režisér inscenace a ředitel Švandova divadla, na vzniku hry s nadšením spojilo síly mnoho různých lidí a subjektů: „Výzkumný projekt s názvem THEaiTRE, jehož prvním viditelným výsledkem je právě on-line premiéra hry AI: Když robot píše hru, vznikl díky spolupráci Švandova divadla s Ústavem formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty UK. Podíleli se na něm také studenti DAMU a zástupci platformy prg.ai. Partnerem zahraniční prezentace jsou Česká centra. Velmi nás těší, že jsme získali i podporu grantové Technologické agentury ČR, zaměřené na výzkum a inovace, projekt získal rovněž záštitu Ministerstva zahraničních věcí ČR.“
A připomíná i úlohu inovátora Tomáše Studeníka. Právě on totiž s myšlenkou robota coby dramatika, schopného napsat hru právě ke kulatému výročí uvedení R.U.R. svého „otce“ Karla Čapka, přišel jako úplně první. I díky jeho nápadu tak mohl projekt THEaiTRE poprvé v historii podrobně prozkoumat, zda umí chytrý software vytvořit použitelný divadelní text. A zjistit tak, nakolik je možné umělou inteligenci využít právě v tomto druhu umění.
Jak to vidí robot?
„Z hlediska robota hra reflektuje témata jako je láska, smrt a další momenty, související úzce s životem člověka. Výsledek je překvapivý a občas i nečekaně vtipný. Pro herce je to každopádně výzva, protože text má svou vlastní, zvláštní logiku a někdy je nesnadný k zapamatování. A právě živí lidé mu musí dodat jiskru a pravdivost,“ prozrazuje režisér Daniel Hrbek.
S tím souhlasí i Jacob Erftemeijer, představitel Robota: „Jako herce ztvárňujícího postavu Robota mne zajímalo, jestli je to od autora textu autobiografický počin, nebo vytvořil postavu, která s ním samotným nemusí mít příliš společného. Normálně totiž v textu hledám především ten nevyřčený podtext a motivaci.“
AI jde od světa
Zajímavou součástí inscenace bude také debata s odborníky, do níž se budou moci zapojit diváci, a to nejen ti z České republiky. Daniel Hrbek: „Kolegové z matfyzu chtějí inscenaci doprovodit strojově překládanými titulky do angličtiny a dalších jazyků. Globálně šířit první hru napsanou robotem nám významně pomohou také Česká centra, jejichž zahraniční síť bude inscenaci sdílet prostřednictvím svých sociálních sítí.“ Hra napsaná robotem tak sice proběhne bez přítomnosti živého publika, přesto však neztratí svůj divadelní charakter. A neobvyklou divadelní událost budou moci spolu s domácím publikem sledovat i lidé z různých konců světa.
Ondřej Černý, generální ředitel Českých center k projektu říká: „100 let od prvního provedení Čapkovy R.U.R. Národním divadlem není jen příležitostí k oslavě vstupu slova „robot“ na světovou scénu, ale i k připomínce Čapkova pozoruhodně jasnozřivého apelu na obranu lidství. Jsme proto velmi rádi, že jsme se stali partnerem zahraniční on-line prezentace představení Švandova divadla, jehož scénář vznikl v mysli současné umělé inteligence. Téma inovací v propojení s relevantní uměleckou formou skvěle zapadá do našich strategických priorit. A navíc: Švandovo divadlo je jedním z nemnoha českých divadel, které má silnou empatii pro specifika zahraniční kulturní prezentace.“
Malý robotický princ
A jak text hry vznikal? Počítač pod dohledem týmu informatiků v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK zhruba od května roku 2020 generoval obrazy ze života hlavního hrdiny – robota čelícího každodenním radostem a strastem. „Původně jsme mysleli, že jazykový model GPT-2 budeme muset zpočátku hodně upravit, aby produkoval něco jako divadelní scénáře, protože byl připravený spíš na psaní novinových zpráv,“ říká Rudolf Rosa. „V první fázi projektu si ale vedl překvapivě dobře, nepotřebovali jsme třeba zatím použít scénáře existujících divadelních her, aby se na nich model naučil, jak taková hra vlastně vypadá.“
Text vznikal v angličtině, do češtiny ho převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, které ve Švandově divadle vybrali a ty nejlepší seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh putování robota lidskou společností. Výsledný tvar tak může připomenout futuristickou verzi Malého prince.
Potíže autora-začátečníka
Podle dramaturga Davida Košťáka, který spolu s informatiky na celý proces dohlížel, lidé nejprve zadali počítači základní parametry: kdo, kde a s kým mluví a přidali dvě úvodní repliky. Ty pak počítačový autor dál rozvíjel. Coby neživý dramatik-začátečník se ale bez lidské pomoci neobešel. „Občas prohodil ženské a mužské postavy nebo na něčem ulpěl, takže dialog ztratil smysl. Oříškem, který zatím s obtížemi louská, je také podtext – fakt, že nejde jen o to, co v divadelní hře postava říká, ale co tím ve skutečnosti myslí. Na rozdíl od někdy svéhlavých živých autorů ale stačilo počítači ukázat místo, kde ztratil nit, a on začal od příslušného bodu hned vytvářet text nově.“
Vtip na slupce od banánu
Právě nezáměrné chyby současně dodávají textu originální půvab a také humor. „Dialogy jsou občas opravdu legrační, přestože umělá inteligence neumí vytvářet vtip cíleně a nerozumí, že vygenerovala něco vtipného. Je to podobné, jako když někdo uklouzne na slupce od banánu. Ten člověk to neudělal proto, aby nás rozesmál, ale my se smějeme. A THEaiTRobot občas taky takhle uklouzne po slupce od banánu,“ doplňuje Rudolf Rosa.
Robot dramatikem?
Na otázku, jestli chytrý software jednou zcela nahradí živého dramatika, určitě neexistuje jednoznačná odpověď. David Košťák: „Zatím to tak nevypadá, ale v budoucnosti by třeba mohl fungovat jako jeden z nástrojů, které má autor k dispozici.“
On-line premiérou navíc projekt THEaiTRE nekončí. Titul AI: Když robot píše hru plánuje Švandovo divadlo zařadit do stálého repertoáru. A tým z matematicko-fyzikální fakulty chce během tohoto roku model GPT-2 zdokonalit natolik, aby místo sledu scének vytvořil celovečerní divadelní hru. Pokud se to podaří, její premiéra by se mohla odehrát už v roce 2022.
Rudolf Rosa: „Čeká nás ještě mnoho práce na zlepšování generování a chceme zkusit i několik souvisejících experimentů. Například by nás zajímalo, zda by náš postup šel použít pro generování scénářů televizních seriálů.“
Premiéra: 26. února, 19.00
Režie: Daniel Hrbek, dramaturgie: David Košťák, Martina Kinská, scéna: Martin Šimek, kostýmy: Paulína Bočková, hudba: Daniel Hrbek
Hrají: Jacob Erftemeijer, Tomáš Petřík, Oskar Hes / Marek Frňka, Denisa Barešová, Petr Buchta, Andrea Buršová
Daniel Hrbek – režisér, pedagog, ředitel Švandova divadla v Praze
Začínal jako herec v Severomoravském divadle v Šumperku (1989/90) a následně v Moravském divadle v rodné Olomouci (1990/1991). Poté byl přijat na DAMU, kde studoval herectví i režii, v roce 2006 zde uzavřel doktorandské studium v oboru Teorie divadla. Po osudovém setkání s Petrem Léblem a dvouletém angažmá v Divadle Na Zábradlí (1993 – 1995) založil se spolužáky Petrem Svojtkou a Jiřím Janků studentské generační Divadelní sdružení CD 94.
V pouhých osmadvaceti letech zvítězil v konkursu na ředitele Divadla Labyrint (dnes Švandovo divadlo), v němž naplňuje svoji představu moderního kulturního centra živého umění. Jako divadelní režisér a spoluautor scénáře uvedl na smíchovský repertoár ku příkladu diváky velmi oblíbené severské komedie Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení, které mají za sebou už stovky repríz. K úspěšným titulům v jeho režii patří dále hra Protest/Rest, v níž propojil známou aktovku Václava Havla s nově napsanou hrou současného autora, nebo černá gangsterská komedie Zabít Johnnyho Glendenninga. Vydařila se i hořkosladká komedie Pohřeb až zítra, pro níž jako autorku oslovil Natálii Kocab, spolupracoval s ní na scénáři a je i jejím režisérem. Jeho počinem coby autora a režiséra je také hořká komedie Smrt mu sluší (2019), do níž promítl svou mnohaletou zkušenost s krásným i krutým světem divadla.
Mezinárodní úspěch v Londýně, Bruselu i v New Yorku sklidila jeho inscenace The Good and The True s anglicky mluvícími herci. Hru, vycházející ze skutečných osudů herečky a atleta, kteří přežili holocaust, Daniel Hrbek režíroval a (spolu s Brianem Danielsem) se podílel i na scénáři. S dramatem pak hostoval mimo jiné na prestižní divadelní scéně DR 2 na off-Broadwayi. V roce 2018 ji před americkým publikem uvedl i na několika scénách ve Washingtonu a New Yorku v rámci tamějších oslav výročí 100 let vzniku republiky. V české verzi je hra uváděna od roku 2011 na studiové scéně Švandova divadla pod názvem Šoa.
Jako autor vytvořil a jako spoluautor se podílel na řadě dalších her a adaptací, např. Tři mušketýři (spolu s Jiřím Janků, 1998), Narozen 28. října (s Jiřím Janků a Petrem Svojtkou, 1999), Hostina skončila (podle povídky Grahama Greena, 1998), Kar (1999), V síti (s Davidem Hrbkem, 2000) či Krakatit (s Martinou Kinskou, 2013): adaptaci slavného románu Karla Čapka zároveň režíroval.
Působí také jako vedoucí ročníku a pedagog režie na Katedře činoherního divadla pražské Divadelní fakulty Akademie múzických umění.
