Partneři portálu O divadle

Mecenáši

27. února 2024

Medvěd s motorovou pilou (Divadlo Na zábradlí)

V listopadu uvede Divadlo Na zábradlí originální adaptaci povídek finské prozaičky Rosy Liksom plnou černého humoru i autorské hudby v režii Jana Mikuláška

Rosa Liksom, autorka povídkové sbírky Prázdné cesty nebo románu Paní plukovníková, patří k nejpopulárnějším osobnostem současné finské literatury. Vedle své prózy se věnuje i dramatické tvorbě, je úspěšnou autorkou komiksů či dětských knih a za svou práci získala nespočet ocenění, včetně Ceny Finlandia nebo francouzského  Řádu umění a literatury. Divadlo Na zábradlí z jejích povídek vytvořilo originální inscenaci Medvěd s motorovou pilou.

Pro povídky Rosy Liksom je příznačný černý humor a astronomický nadhled nad zamotanými osudy hlavních postav. Ve svých krátkých, velmi stručných textech nechává promlouvat figury, kterým zpravidla nikdo nenaslouchá a které zůstávají často skryté ve stínu, ve špinavých bočních uličkách nebo na odlehlém, opuštěném venkově. Autorská koláž s výraznou hudební složkou zastoupenou živou kapelou složenou z herců a zaměstnanců Divadla Na zábradlí zachycuje komický, absurdní svět, ve kterém se násilí, alkohol a drogy stávají našim denním chlebem, v němž nikdo netušíme, co přinese další den, a kde nám nezbývá nic jiného, než se nemilosrdným hříčkám osudu smát.

Dramaturg inscenace Boris Jedinák: „Cesta k povídkám Rosy Liksom byla delší – na začátku jsme měli hodně ambiciózní plán sestavit inscenaci z povídek různých ženských prozaiček, ale ve chvíli, kdy jsme narazili na Rosu Liksom, tak nás ty povídky svou kontroverzností, ale i divadelností a stručností natolik nadchly a přišly nám natolik nosné, že jsme se rozhodli věnovat pouze jim.“

Diváky nejen humor, ale i vážná sociální témata. Rosa Liksom se ve svých povídkách zaměřuje na jednotlivé postavy odlehlého mrazivého severu, které se v životě potýkají s existenciálními problémy, osobními prohrami i společenskou krizí a zpravidla se s nimi vypořádávají svérázným, leckdy až morbidním způsobem.

Režisér Jan Mikulášek: „Jde o dosti jiskřivý materiál. Povídky Rosy Liksom jsou krátké, úsporné a nekorektní, takže diváci se mohou těšit na velice zábavný, dryjáčnický humor. Za ním se ale skrývá příběh o lidech, kteří nebyli v životě úplně úspěšní a skrze jejichž hlasy se nám skládá jakási mozaika současného Finska, potažmo tedy současné Evropy.”

Boris Jedinák: „Autorce se nesmírně daří nahlížet životní příběhy z pohledu jejich aktérů – nehodnotí, řídí se nezvratnou logikou těch lidí, kteří se rozhodli pro něco špatne.“

V nové inscenaci se tak divákům představí například vyhořelý kněz, kterému se už přejídají malicherné všední hříchy, slavná rodina Pekků, jež přežije všechny nástrahy světa, nejtlustší žena Finska nebo policista, co zásadně nevěří nikomu, kdo se chce přiznat ke spáchanému zločinu.

Vojtěch Vondráček, autor hudby k inscenaci: „Lidé z povídek Rosy Liksom se často nadchnou pro nějakou myšlenku, kterou záhy zase opustí. Tím, že je hudba poskládaná z různých opakujících se motivů, tak se stává obrazem toho nekončícího kolotoče životních nezdarů, které postavy prožívají. Představením budou provázet dva kontrabasy a dvě kytary a stejně jako samotné povídky jsou velmi stručné až útržkovité, i v hudebních motivech můžeme rozpoznat fragmenty některých známých skladeb poskládané do nového kontextu – vycházíme například z tvorby Filipa Topola, Václava Koubka, Siouxsie and the Banshees, Tiger Lillies a dalších.”

Detail inscenace:

Premiéra 4. listopadu 2022

Mohlo by vás zajímat

20. 2. 2024
Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů střední a východní Evropy. Letos na téma Odvážné praxe
17. 2. 2024
„Tartuffa každý zná, ale nikdo ho nečetl“
15. 2. 2024
Letošní 5. ročník divadelní přehlídky Jižní spojka lze označit za pokračování tradice. Soubory JČD se letos představí od 18. února do 4. března na pěti pražských scénách
13. 2. 2024
Dramatizace Davida Košťáka posouvá předlohu vstříc bezčasí, které se stává ideální živnou půdou, v níž omlazené postavy konfrontují diváka s tématem vlastní identity a svíravé mnohosti životní volby