Malé divadlo jako svou první premiéru letošního roku uvede inscenaci Alois Nebel. Jevištní podobu románu pro libereckou činohru připravuje mladý režisér Adam Skala, atmosféru hor a vlaků inscenaci dodá hudba Jakuba Königa, známého pod uměleckým jménem Kittchen, titulní postavu ztvární Václav Helšus. Premiéry se zúčastní autor díla, Jaroslav Rudiš – součástí bude jeho autogramiáda, při níž si divácí budou moci v nově otevřeném klubu Malého divadla koupit jeho knížky.
Grafický román o skromném výpravčím, který na zapadlém horském nádraží v Bílém Potoce odolává mlze a dějinám v rytmu příjezdů a odjezdů, znají diváci z originálního filmového zpracování z roku 2011. Z příběhu nenápadného hrdiny dýchá atmosféra hor a tratí na konci světa, kam lidé utíkají, když se jejich život příliš zamotá, nebo jsou odtud v pohnutých okamžicích dějin vyháněni jinými uprchlíky a dobrodruhy, kteří se o místo na světě musí rvát.
Přestože autoři děj zasadili do Priessnitzových Jeseníků, je tento titul vnímán jako součást lokální dramaturgie – jeden z nejúspěšnějších současných českých spisovatelů Jaroslav Rudiš se totiž narodil v Českém Ráji a studoval v Liberci, Jizerky jsou zdrojem jeho obrazivosti a krajina Sudet je jeho bytostným tématem. (Žije v Berlíně, jeho novinky jsou vždy houfně sledovanou událostí a německý prezident ho letos vyznamenal řádem za přínos ke sbližování Čechů a Němců.)
Při hledání sudetské krajiny, která hraje hlavní roli v románu Alois Nebel, je dobré vydat se do Jeseníků. Nejlépe vlakem po trati Pardubice – Choceň – Česká Třebová – Zábřeh – Lipová. Těsně před Jeseníkem je utno přestoupit v obci Lipová-Lázně na lokálku, která odbočuje přes Žulovou do Javorníku, kde končí. Bílý Potok je část obce Javorník. Podobná slepá trať vede i do nedaleké Vidnavy nebo Zlatých Hor na samé polské hranici.
Románový Bílý Potok je ovšem místem poctivě fiktivním, i když výtvarným předobrazem pro jeho zapadlé nádraží byla stanice Horní Lipová na trati Hanušovice – Jeseník. To podstatné na této krajině je, že byla předmětem válek a jsou v ní hluboko zakopané kosti a viny, o které zakopává každý, kdo sem zabloudí. Lidé tu odjakživa a napořád ztrácejí půdu pod nohama.
Jaroslav Rudiš patří k nepřehlédnutelným osobnostem současné české literatury, dokonce se jako jeden z mála stal uznávaným spisovatelem evropským. Již jeho první román Nebe pod Berlínem (2002) získal prestižní Cenu Jiřího Ortena, byl přeložen do sedmi jazyků a byl zpracován pro divadlo i rozhlas. Od té doby jeho hvězda stále stoupá. Žije v Berlíně a od roku 2019 už postupuje obráceně: svůj nejnovější román Winterbergova poslední cesta napsal v němčině a do češtiny je překládán. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier ho v roce 2021 vyznamenal řádem za přínos ke sbližování Čechů a Němců, krátce před premiérou liberecké adaptace Aloise Nebela obdržel za svůj poslední román Cenu Karla Čapka udělovanou Mezinárodním PEN klubem.
Grafickou podobu románu vytvořil kreslíř Jaromír 99 a jednotlivé části nesou názvy míst, kam čtenáře zavedou koleje příběhu: Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory. Hlavním hrdinou komiksu je výpravčí Nebel, který na zapadlém horském nádraží čelí mlze a dějinám v rytmu příjezdů a odjezdů. Autoři děj zasadili do Priessnitzových Jeseníků, Jaroslav Rudiš ale inspiraci čerpal zjevně i v Jizerkách. Slepou trať z Raspenavy do Bílého Potoka zná velmi dobře…
V roce 2011 byla trilogie zfilmována neobvyklou technikou rotoskopie, která filmu dodala jedinečný vizuální styl, vycházející z výtvarného pojetí původního komiksu. (V režii Tomáše Luňáka, s Miroslavem Krobotem v hlavní roli).
Jaroslav Rudiš, Jaromír 99, Adam Skala: Alois Nebel
Režie: Adam Skala, dramaturgie: Petr Nůsek, scéna: Tereza Gsöllhoferová, kostýmy: Eva Justichová, hudba: Jakub König, projekce: Tatiana Marková
Hrají: Václav Helšus, Jana Hejret Vojtková, Tomáš Impseil, Přemysl Houška, Eliška Jansová, Jaromír Tlalka, Tomáš Holý j.h., Zuzana Holéczyová j.h., Gustav Nádherný, Petr Kumpfe, Mikuláš Kadlec j.h., Jan Jakub Trnovský j.h.
Premiéra: 4. února v Malém divadle
Jaroslav Rudiš (* 1972) vyrostl v Lomnici nad Popelkou, na gymnázium chodil v Turnově a na vysokou školu přišel do Liberce, kde vystudoval němčinu a dějepis na pedagogické fakultě Technické univerzity. Ve studiu pokračoval v Praze, Curychu a v letech 2001–2002 díky novinářskému stipendiu i v Berlíně. Než se stal úspěšným spisovatelem na volné noze, pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a novinář. Rád jezdí vlakem. Vždy byl velkým znalcem všech nejnovějších hudebních stylů – kdo prožil mládí koncem devadesátých let v Liberci, možná pamatuje kultovní večery Rádio Jára v rockovém klubu GoLet (dnešní Bunkr), kde budoucí slavný literát vzdělával libereckou mládež v současné muzice. Hudbu nikdy neopustil a stal se postupně duší několika výrazných uskupení: příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn, The Bombers a Kafkaband, píše písňové texty, například pro skupiny Umakart a Lety mimo.
Zpěvák, skladatel, kytarista i výtvarník Jaromír Švejdík (Jaromír 99) – *1963, zpívá od roku 1989 v kapele Priessnitz a píše většinu jejích poetických textů. Vytvořil storyboardy k filmům Jedna ruka netleská, Samotáři, Děti Duny nebo Grandhotel, je autorem komiksů Bomber, Zámek a Zátopek a Zatím dobrý. V době, kdy s Jaroslavem Rudišem tvořil grafický román Alois Nebel, založili spolu také alternativní hudební skupinu Umakart a vydali album Manuál (2004), na kterém jsou oba podepsáni jako textaři. Umakart spojil několik výrazných osobností české hudební scény a členů známých kapel: kromě Jaromíra 99 také Dušana Neuwertha a Jiřího Hradila z Tata Bojs, Jana P. Muchowa z The Ecstasy of Saint Theresa a bubeníka Tomáše Neuwertha, který se objevuje v celé řadě zajímavých projektů, mimo jiné spolupracuje s Jakubem Königem na albech fiktivního kuchaře Kittchena.
Jakub König (Kittchen) – *1978, je výrazná osobnost alternativní hudební scény, textař a písničkář, bloger, autor komiksů a malíř. Pochází z České Lípy, studoval scenáristiku na FAMU a text a scénář na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Pozornost kritiky upoutal albem Menu (2011), kde vystupuje jako Kittchen: fiktivní postava maskovaného hotelového kuchaře z Doks, který své niterně melancholické písně nahrává s nástroji, jaké nachází v kuchyni. Díky hravé mystifikaci s přízračnou černou maskou našel odvahu dát hlas i tvář svým temným stránkám. Jeho druhé album Radio (2013) získalo cenu Anděl. V roce 2017 sundal masku a založil dvacetičlenný orchestr s poetickým názvem Zvíře jménem Podzim, se kterým natočil alba Podzim a Září, které získalo dvě hudební ceny Anděl.
