Dnes: Anežka Rusevová, herečka, 27 let.V roce 2010 absolvovala herectví na DAMU, dva semestry také studovala na Hochschule für Schauspielkunst Ernst Busch Berlin.
Chcete o Anežce vědět více? Můžete jí položit otázku v diskusi pod článkem, Anežka odpoví ve čtvrtek 4. prosince.
Raná divadelní vzpomínka (první kontakt s divadlem).
Intenzivně si pamatuji jak pukala dvě obří vejce v představení Evalda Schorma „Kouzelný cirkus“ v Laterně magice a z nich se rodili dva klauni. Byly to pořádné rány. Představení jsem viděla poprvé asi tak ve dvou až třech letech a pak ještě nejméně dvacetkrát, ale při této scéně jsem pokaždé řvala jak tur, proto mě pak máma vodila do hlediště vždy, až když bylo po téhle scéně. Mám z toho zřejmě dodnes trauma 🙂
Popiš maximálně pěti slovy svoji “cestu k divadlu”.
Celkem bez oklik, bez rozmyslu a s láskou.
Co na tvou volbu povolání říkali rodiče, příbuzní, kamarádi, učitelé…
Hlavně, ať to proboha nedělám! (rodiče)
Je podle tebe pro umělce nutné odborné vzdělání (umělecká škola) a proč?
Myslím si, že odborné herecké vzdělání je nutné! Samozřejmě, že jsou výjimky. Herec potřebuje mimo talent, inspiraci či schopnosti improvizace bravurně ovládat různé herecké techniky, svoji mluvu, pohyb atd.
Přirovnám-li herce například ke sportovci – ani sportovec nemůže jet na olympiádu skákat na lyžích, jestliže to předtím nikdy nedělal. To by byl asi pěknej karambol…
Popiš maximálně pěti slovy svůj “divadelní start”.
Usain Bolt má na startu většinou tu nejpomalejší startovní reakci, ale nakonec vždycky všechny dožene 🙂
Dá se divadlem uživit?
Ne. Ne vždy.
Umíš si představit svůj život bez divadla?
Když bych musela, tak ano. Ale nechci na to ani pomyslet!!!
Jak vidíš nebo si představuješ svoji divadelní budoucnost?
Do budoucnosti nevidím.
Co bys nechtěla u divadla zažít?
Že o divadlo přestanou mít lidé zájem. Bez nich nemá smysl divadlo dělat.
Chodíš-li do divadla jako divák, jak ho vnímáš z hlediště?
V poslední době bývám dost kritická. Už se v divadle neumím jen tak „odreagovat“. Když ale vidím něco skvělého, mám problém udržet se v sedačce. Hned bych radši stála na jevišti.
Zásadní profesní setkání.
S mými hereckými pedagogy, Jaroslavou Adamovou a Michalem Pavlatou, s hereckými pedagogy v Berlíně – Reinerem Heisem a Esterou Stenzel. S režisérem Ivanem Pokorným (natáčení Kriminálky Anděl), režisérkami Agathe Chion a Ninou Hellmuth a s režisérem Robertem Wilsonem.
Osobnost z prostředí divadla, která je pro tebe vzorem.
Těch je mnoho… bohužel mnozí z nich už nejsou mezi námi. Jmenuji tedy dva – Boris Rösner a můj tatínek Radan Rusev.
Vzkaz čtenářům nebo divákům:
„Divadlo je společenství lidí, kteří se se sešli, aby se dotkli snu.“ (L. Jouvet)
Divadlo DAMU Anežka absolvovala rolemi Kateřiny v Markétě, dceři Lazarově a Erny v Kazimírovi a Karolíně. Hrála na Nové scéně ND, ve Východočeském divadle Pardubice, v Paláci Akropolis nebo v divadle Na prádle. Zásadní je její spolupráce s Gostner Hofthetaer Nürnberg (inscenace Gegen die Wand a monodrama Scherbenpark). Film Jako většina mladých herců, Anežka má několik zkušeností s filmem a televizí (Kriminálka Anděl, Nevinné lži, Expozitura 2, Doktor pro zvláštní případy). Kromě herectví… Díky zkušenosti s životem v Německu dnes Anežka překládá divadelní hry z němčiny, od dětství se věnuje tanci a moderní gymnastice, zpívá a hraje na příčnou flétnu. Kromě němčiny mluví i anglicky a francouzsky.
