Partneři portálu O divadle

Mecenáši

3. prosince 2024

Bylo nás pět (Městské divadlo Brno)

Idylická komedie o kouzlu dětství

V našem městě jsou dva bijáky a v obou se hraje velice skvostně. Jeden je v Národním domě, druhý pak v Lidovém domě a hraje se v sobotu a v neděli. (…) My hoši, co spolu mluvíme, nechodíme do Národního domu, jelikož jsou tam okna vysoko, ale chodíme do Lidového domu, tam jsou okna nízko. To jeden z nás zaplatí vstupné, a když v sále zhasnou, pak oknem pomůže těm druhým dovnitř, abysme nemusili platit. Jelikož za tu korunu, co nám doma dají na biják, si raději koupíme pendrek nebo cucavou štangličku nebo mejdlíčko nebo sladké kaničky. Takové chodění do bijáku vynalezl Zilvar, jelikož by mu tatínek nikdy nedal korunu na vstupné. Tak my si sedíme a velice se nám to líbí, protože je to zadarmo. A udělali jsme to mockrát, a bylo nás pět.

Tolik Péťa Bajza, vypravěč a jeden z protagonistů Poláčkovy novely Bylo nás pět, jedné z nejpopulárnějších českých knih (za osmdesát let od prvního vydání vyšla téměř čtyřicetkrát). Poláček tuto rozvernou idylu sepisoval paradoxně v chvílích nejtěžších, jako ostrakizovaný Žid za druhé světové války, čekající na případný transport do koncentračního tábora, z něhož se už nevrátil…

Nelze zapomenout na geniální rozhlasové čtení Františkem Filipovským, z pozdější doby asi všichni znají televizní seriál režiséra Karla Smyczka s úžasným Oldřichem Navrátilem. (Roli tatínka měli původně hrát buď Viktor Preiss nebo Josef Abrhám, režisér Smyczek si prosadil Oldřicha Navrátila, protože “byl víc do kšeftu”.)

V příbězích z dětství na nejmenovaném maloměstě (Poláčkově rodném Rychnově nad Kněžnou) figurují Péťův přísný tatínek, laskavá maminka, protivná příbuzná a energická služka Kristýna, řečená Rampepurda. A samozřejmě ostatní kamarádi z titulní pětice – Tonda Bejval, Eda Kemlink, Čeněk Jirsák a Zilvar z chudobince – a další rázovité maloměstské figurky, včetně zapšklého nepřítele vší zábavy pana Fajsta. A také cukrářova dcera Evička Svobodová, která se malému Bajzovi tolik líbí, protože krásně voní po vanilkovém cukru…

Autoři: Karel Poláček, Jan Šotkovský, Mikoláš Tyc, režie: Mikoláš Tyc, scéna a kostýmy: Marek Cpin, hudba: Robin Schenk, pohybová spolupráce: Anna Korba Vanacká, světelná režie: David Kachlíř, dramaturgie: Jan Šotkovský

Hrají: Libor Matouš, Jiří Daniel, Ondřej Halámek, Marek Hurák, Jakub Uličník, Michal Isteník, Evelína Studénková, Nikol Wetterová, Zdena Herfortová, Miloslav Čížek, Jakub Przebinda, Lucie Bergerová, Barbora Remišová, Kristian Pekar, Daniel Rymeš, Eliška Horňáková, Jana Musilová

Premiéra: 7. prosince

Mohlo by vás zajímat

25. 11. 2024
Režisér Jan Mocek uvádí v divadle Alfred ve dvoře premiéru autorské inscenace Wandervogel. Inscenace, která kombinuje prvky vizuálního, fyzického a dokumentárního divadla, vypráví životní příběh Heinze Ruthy (1897 – 1937), významného sudetoněmeckého politika počátku 20. století
24. 11. 2024
„I krutá pravda je vždycky lepší než nejistota. Nejistota je děsivá“
24. 11. 2024
Pro Mou vlast chtějí v Azylu78 propojit hudbu, tanec i loutky ve scénický zážitek
23. 11. 2024
Inscenace ze života jednoho z největších skladatelů moderní české hudby, jen rok před 100. výročím založení Osvobozeného divadla. V doprovodu živého orchestru a s Ježkovými nestárnoucími melodiemi