Co dělá Charleyovu tetu tak výjimečnou? Především její brilantně vystavěná zápletka, která využívá osvědčených prvků frašky – převleků, záměn identity a nedorozumění. Hlavní postava Lorda Babberleyho, se ocitá ve stále absurdnějších situacích, kdy se musí vydávat za distinguovanou dámu, při čemž jsou jeho herecké schopnosti i vynalézavost podrobovány těžké zkoušce.
Publikum po celém světě se už více než sto třicet let baví sledováním toho, jak si Babberley se svou rolí poradí – a zda se mu podaří uniknout odhalení. Po prvním uvedení v roce 1892 v Londýně se hra rychle rozletěla do celého světa. Časem se dočkala i mnoha filmových, operních a muzikálových zpracování. Hrou se inspirovaly například i slavné filmové komedie jako Někdo to rád horké či Tootsie.
Režisérka Kateřina Dušková: „Setkání s žánrem frašky bylo obrovskou výzvou, zejména pro mladší herce, kteří se dosud s takovým typem komedie nesetkali. Museli pracovat jinak, než jsou zvyklí – logika psychologického hraní tady neplatí, motivace jednání postav se mění rychlými střihy. Důležité je dbát na temporytmus, načasování gagů a přesnou souhru. Bylo fascinující sledovat, jak se s tím soubor popasoval a jakou hravost do zkoušení všichni dali.“
Na úpravě textu se podílel také dramaturg Jiří Janků: „Chtěli jsme zachovat hravost a energii původní verze, ale zároveň inscenaci přiblížit současnému divákovi. Tomu, aby se děj hry přenesl přímo do našich dní, se text poněkud vzpěčoval. Nechtěli jsme pracovat s počítači, mobilními telefony a dalšími atributy dneška a navíc jsme museli řešit obrovskou proměnu společenských norem. Například úzus, že se mladá dívka nesmí zdržovat v přítomnosti muže bez gardedámy, již dávno neplatí, a přitom je na něm postavena celá hlavní zápletka. Pracujeme tedy s tím, že rámec příběhu je lehce historizující, myšlení jednajících postav je však zcela současné.“
Premiéra: 7. března
Více o inscenaci:
Charleyova teta se v Liberci nehraje poprvé. Pamětníci si vzpomenou na inscenaci z roku 1969 v režii Karla Kříže, kdy hlavní roli Babberleyho ztvárnil Erik Zámiš.
V roce 1991 se hra dočkala dalšího libereckého uvedení, tentokrát v režii Ilji Racka mladšího, s Markem Sýkorou v hlavní roli.
(Na fotografii zleva: Karel Vlček, Marek Sýkora, Ladislav Dušek)
