Divadlo Na zábradlí žije novými premiérami a plánuje letní hraní v unikátních prostorech a lokalitách. (Umělecká ředitelka Divadla Na zábradlí Dora Viceníková o aktuálním dění v divadle, inspiraci současnou dobou, premiérách „do konzervy“ i víře v divadelního diváka.)
Jak prochází Divadlo Na zábradlí koronavirovou krizí od samotného začátku? Jak na zcela novou situaci reagovali herci či zaměstnanci?
Přízemí Divadla Na zábradlí, které obvykle žije ruchem kavárny a divadelní činností, zeje po večerech prázdnotou. Dezinfekční prostředky připomínají, že sem můžeš vstoupit patřičně očištěn od vnějších virů – a očištěni vstupují inscenační týmy a herci, kteří stále připravují nové kusy, abychom diváka, až ho konečně uvítáme, překvapili novými tématy i formou. První patro, kde sídlí administrativní zázemí divadla, je jako obvykle rušné, stále se zde plánuje, přepisuje, ruší, přesouvá. Telefony sice zvoní o trochu míň a my stále hrajeme logistickou hru, co hrát, až nám to okolnosti dovolí. Pravidelně se testujeme a snažíme se k sobě být co nejvíce ohleduplní.
Přinesla současná komplikovaná doba kromě negativních také nějaké pozitivní impulzy, zkušenosti či inspiraci pro chod vašeho divadla?
Kromě obecných zamyšlení o nenahraditelnosti divadla mě osobně tato situace vedla k napsání hry Schůze pro naše herce a zázemí divadla, která pojmenovává absurdní rozměr internetových videohovorů. Herci, spolu s ředitelem divadla, tajemnicí, maskérem, technikem a dalšími živě diskutují přes obrazovky, a přitom se obsah této debaty vytrácí a zůstává jen absurdní pocit z této náhražkové formy komunikace.
Jak hodnotíte možnost vysílání představení online – a jaké jsou z vašeho pohledu rozdíly ve vysílání ze záznamu a v přímém přenosu?
Divadelní záznam s sebou nese riziko, že se vždy vytrácí to, co je divadlu zásadní a nejpřirozenější – přímý kontakt s divákem. Díky kreativnímu přístupu filmového režiséra Viktora Tauše jsme se ale pokusili toto mínus nahradit unikátností záznamu – Tajného agenta jsme hráli mimo jevištní dekoraci – v brněnském vodojemu, Macbetha zase s živou kamerou Martina Douby na jevišti, která vše zaznamenávala v jednom záběru. Takové záznamy přinášejí skutečnou inovaci, pořád se ale samozřejmě vytrácí podstata divadla…
Mohou si diváci již nyní v nějaké alternativní formě zakoupit vstupenky na budoucí představení?
Vstupenky jsou k dispozici na webu našeho divadla. Oproti standardnímu prodeji a hraní v budově Divadla Na zábradlí máme v nabídce i letní hraní, které je unikátní i prostory a lokalitami, kam se za našimi inscenacemi vydat. Zcela novou inscenaci Jana Mikuláška Ahoj vesmíre! například uvedeme v Planetáriu, v šapitó na holešovickém výstavišti zase inscenaci Jana Prušinovského Zlatá pláž, hrát budeme i na venkovních scénách… Zkrátka na chvíli opustíme naše malé jeviště a vstoupíme do „velkého světa“.
Co se teď děje s připravovanými tituly?
Vlastně vše běží podle plánu, jen bohužel bez diváků. David Jařab dokončil inscenaci Freudovo pozdní odpoledne, autorskou operetu se skvělými herci a hudbou Jakuba Kudláče. Autorský, režijní a scénografický tým 8 lidí nazkoušel audiowalk s názvem Kleopatra, který prostřednictvím sluchátek pozve diváky na procházku bezprostředním okolím Zábradlí – tématem je nečekaně Kleopatra, její život a skon. Jan Mikulášek právě začal zkoušet rozsáhlou adaptaci Balzacova ještě rozsáhlejšího románu Ztracené iluze – uvidíme v mimo jiné Janu Plodkovou, Roberta Mikluše, Jakuba Žáčka, Vojtu Vondráčka a mnoho dalších. To vše však na nás čeká jako nastudované premiéry „do konzervy“, až se konečně v divadle z reproduktoru inspice ozve: „Dobrý večer, vítám vás na představení, za 30 minut začínáme“.
Nakolik, podle vás, současná krize ovlivní či dokonce změní tuzemskou divadelní scénu?
Odpověď na tuto otázku očekáváme nedočkavě snad všichni. Pevně doufáme, že divadelní divák bude vyhladovělý a lačný po tomto jedinečném setkání s herci, které nelze nahradit jinou cestou. Člověk bez kultury chřadne, není to jen stroj na příjem potravy a my pevně věříme, že se do divadel požene jako do lázní.
