6. prosince 2021

Dopisy Olze (Divadlo v Dlouhé)

...o klopotném hledání sebe sama

Druhou premiérou 23. sezony Divadla v Dlouhé je první scénické uvedení dopisů Václava Havla z vězení z let 1979 – 1983, v režii SKUTRu. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský jsou již třetí sezonu součástí uměleckého vedení divadla a Dopisy Olze jsou zároveň jejich třetí inscenací v Dlouhé (po Čechovově Rackovi a autorské inscenaci Sen v červeném domě). Prvotním impulsem při výběru textu bylo letošní výročí založení republiky a zejména nadcházejících třicet let od listopadu 1989.

Milá Olgo, mezi tisíci podivuhodnými událostmi, které tvoří zázrak bytí a jeho dějin, má nepochybně zcela převratný význam událost, kterou jsem tu nazýval vznikem či ustanovením lidského „já“.(Václav Havel, 4. 9. 1982 věznice Plzeň – Bory)

Lukáš Trpišovský: „Rozhodli jsme se připomenout Václava Havla a vybrali jsme si ne jeho hry, ale jeho dopisy z vězení. Jednak proto, že to je otevřený tvar, s nímž se dá poeticky pracovat, tak jak jsme zvyklí. A pak také proto, že Dopisy jsou jediná kniha, v níž máme šanci nahlédnout trochu do toho, jak Václav Havel přemýšlel. On o sobě nerad mluvil, nepsal si deníky, takže Dopisy Olze jsou jediný autentický materiál, kde se o něm můžeme dozvědět něco osobního. Nesměl si ve vězení psát žádné koncepty ani poznámky, dopisy musel psát na čisto a bez škrtů či oprav, a díky tomu dnes můžeme vidět, jak přemýšlel, jak uvažoval. To z žádných pozdějších dokumentů vyčíst nelze, protože prošly autorskou korekcí a zveřejněn byl až vyčištěný tvar.

Dopisy Olze uspořádal literární kritik a editor Jan Lopatka a poprvé vyšly v samizdatové Edici Expedice ještě v roce Havlova propuštění, tedy 1983. V Poznámce editora Lopatka nabízí trojí možnost čtení této knihy: je to jednak příběh psaní dopisů a zápas o jejich využití k autorské práci ve ztížených podmínkách, dále je to velmi specifický milostný román v dopisech a za třetí kniha o tom, jak získáváme a ztrácíme příběh. My dnes k těmto třem možnostem přidáváme čtvrtou, umožňující číst dopisy s vědomím všeho, co následovalo. Je třeba velmi zajímavé číst, jak některé úvahové dopisy už velmi připomínají pozdější novoroční projevy.

Museli jsme samozřejmě vybrat jen část dopisů a náš výběr se soustředil zejména na ty, které nám nejvíce dávají zprávu o Václavu Havlovi jako o člověku, o jeho vnitřním životě. Byl bych rád, kdyby naše inscenace byla pro někoho podnětem, aby si vzal knihu Dopisy Olze a přečetl si ji celou.”

Martin Kukučka: „Jsou to dopisy Václava Olze, ale není tam jediná Olžina odpověď. Ta nepřítomnost Olgy, to zvláštní ticho na druhé straně je pro mě velmi zvláštní a silný moment. Jiným silným momentem je to, jak Václav Havel plánuje, o co se opřít, aby vězení přežil, aby ho nezlomilo. Zpočátku se snaží opřít o informace zvenčí, o život za zdmi vězení. Paradoxně to, co ho nakonec drží víc, jsou vnitřní úvahy, ne kontakt s realitou. Od té se postupně jakoby odpoutává, Olga mu píše čím dál tím míň a on se proměňuje v jakéhosi zvláštního mnicha někde na poušti, který uvažuje o nějakém horizontu, o nějakém morálním ukotvení, ke kterému se člověk vztahuje a které ho nutí konat určité věci. Nachází něco, za čím si může stát, za co může brát osobní odpovědnost. A tento přerod, k němuž v čase ve vězení dochází, je z mého pohledu postupným přerodem disidenta v prezidenta. Václav Havel je nepravděpodobný typ hrdiny, je to hrdina plný paradoxů. To ho dost polidšťuje, ale zároveň zůstává neuchopitelný. Dopisy Olze jsou plné otázek, ale nepřinášejí odpovědi.“

Scénář a režie: SKUTR (Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka), scéna: Jakub Kopecký, kostýmy: Simona Rybákova, hudba: Petr Kaláb

Hrají: Eva Hacurová, Marie Poulová, Klára Sedláčková-Oltová, Marie Turková, Magdalena Zimová, Martin Matejka, Pavel Neškudla, Jan Vondráček, Tomáš Turek

První scénické uvedení dopisů Václava Havla z vězení z let 1979 – 1983 v době kulatého výročí Sametové revoluce a jako připomenutí člověka, který vstoupil nejen do světových dějin, ale i do životů a srdcí lidí.

Inscenace Dopisy Olze volně navazuje na inscenaci Sen v červeném domě, která se inspirovala tvorbou T. S. Eliota a Samuela Becketta. Václav Havel je logickým pokračovatelem těchto velikánů světové literatury jako spisovatel, filozof i dramatik. Divadelně – pohybovo – hudební tvar asociativního rozvíjení textu dopisů o vnitřním světě člověka uprostřed životní zkoušky v malém prostoru vězení s nikdy nekončící přítomností dalších spoluvězňů a reflexe našeho vztahu k fenoménu Václava Havla navazuje na podobnou tradici některých poetických projektů Divadla v Dlouhé.

Česká premiéra 17. listopadu 2018

Galerie

Mohlo by vás zajímat

4. 12. 2021
Titul hry nám vybaví Peškova roztančeného hochštaplírku, fikaného petrohradského hejska, jenž jako klikatý blesk prolétl líným hejtmanským salónem a napálí tupé náčelnictvo tak drze, že jeho oběti budily až kapku lítosti. Nový překladatel Gogolovy hry, Zdeněk Mahler, režisér Jan Kačer a soubor Činoherního klubu spojili nyní všechny své síly k tomu, aby tuto představu rozbili. Což se jim povedlo.
2. 12. 2021
Dramatický muzikál Sunset Boulevard vytvořil Andrew Lloyd Webber (Jesus Christ Superstar, Fantom opery, Kočky, Evita a další) společně se svými spolupracovníky, libretisty a textaři Donem Blackem a Christopherem Hamptonem podle slavného oscarového snímku Billyho Wildera z roku 1950, který je dodnes odborníky považován za jeden z nejlepších filmů americké kinematografie. Světová premiéra muzikálu se odehrála v roce 1993 […]
1. 12. 2021
Radim Vizváry a Vanda Hybnerová u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin připravují legendární Mim Session
29. 11. 2021
Studenti Divadelní fakulty JAMU se vydali za Hamletem současnosti