Německý prozaik, básník, scénárista a satirik Erich Kästner (1899 – 1974) je u nás známý především jako autor úspěšných dětských knížek (Luisa a Lotka, Emil a detektivové). Jeho dílo je však neobyčejně bohaté a různorodé – byl také novinářem, fejetonistou a břitkým satirikem známým svou humornou společensky angažovanou poezií. Jeho poezie je nesentimentální a nepatetická, ve své srozumitelnosti schopná navázat kontakt s nejprostším, literárně neškoleným obecenstvem.
Kästnerova potřeba reagovat na aktuální dění z něj učinila autora skečů a šansonů pro kabarety, které v Německu ve 20. letech zažívaly svou slávu. Ostatně také po 2. světové válce, po vynucené dvanáctileté literární odmlce, Erich Kästner začal opět psát právě pro německé poválečné kabarety: „Satirik se nezajímá pouze o krátkodobé, ale o chronické aktuality. Jen ty spadají do jeho resortu. Jeho šlehy se podobají fotografickým momentkám jenom metodou. Ale jsou to obrazy nemoci. A kdo je nemocný? Není to okamžik, ani hodina, ani den, ale epocha.“
Veškerou svou tvorbou apeluje Kästner především na lidský rozum. Už v roce 1928 požadoval Bojový svaz žen zákaz Kästnerova díla, které podle jejich názoru ohrožovalo velkoněmeckou morálku a velkoněmecké ctnosti. Za nacistické éry byl vyloučen ze svazu národních spisovatelů a 10. května 1933 na berlínském Operním náměstí byly jeho knihy, spolu s díly dalších spisovatelů (Heinricha Manna, E. M. Remarqua aj.), veřejně spáleny. Mezi nimi i jeho společensko-satirický román z roku 1931 Fabian.
Fabian s podtitulem Deník moralisty
V roce 1931 napsal Kästner společenský satirický román Fabian, s podtitulem Deník moralisty. Původní autorem zamýšlený a nakladatelem neschválený název Cesta do záhuby měl být přesným vystižením autorova varování a výzvou k ostražitosti a osobní odpovědnosti v divoké a dekadentní době konce 20. let 20. století, kdy, jak píše v předmluvě: “Velká nezaměstnanost, duševní deprese, následující za depresí hospodářskou, touha ohlušit se, aktivita politických stran bez jakýchkoliv skrupulí, to vše byly příznaky bouře, blížící se krize. A nechybělo tu ani příšerné ticho před bouří – ochablost srdcí, podobající se epidemickému ochrnutí.”
Dramaturgyně Barbora Jandová: „Ve Fabianovi nacházíme tolik styčných bodů a témat s politickou a společenskou situací, kterou žijeme dnes… Věřím, že se ta Kästnerova a naše výpověď, téma ohrožení demokracie, bezskrupulóznosti a především téma osobní odpovědnosti podaří přenést z jeviště do hlediště.“
Jakub Fabian je jméno hlavního hrdiny stejnojmenného, skvěle napsaného románu o 22 kapitolách, i jeho divadelní dramatizace. Vystudovaný doktor filozofie a germanista pracuje v reklamě na cigarety, odkud je, navzdory své úspěšnosti a kreativitě, stejně propuštěn. Proplouvá jako němý pozorovatel nočními podniky, hospodami, uměleckými ateliéry a pofidérní společností hlavního města Berlína v době Výmarské republiky “zlatých” 20. let 20. století, v předvečer uchopení moci Adolfem Hitlerem. Na konci jedné epochy charakterizované úpadkem morálky a bezuzdnou dekadentní zábavou, která se nese ve stínu poválečné nicoty a s otazníky I vykřičníky nad dobou, která teprve přijde. Něžný ironik Fabian pouze přihlíží, kam se svět řítí…
Režisér Martin Tichý: „Fabian je ironik a člověk, který v té době neumí chodit, neumí v tom plavat a možná ani nechce… Fabian je pasivní člen mlčící většiny, stejně jako někteří z nás marně hledá své místo ve světě, se kterým je v rozporu.“
Zatínco na německých jevištích se Fabian objevuje poměrně často jako klasický titul, na velké scéně Horáckého divadla bude mít svou českou premiéru.
Barbora Jandová: „Od počátku bylo jasné, že s tímto námětem oslovíme právě Romana Sikoru, který patří mezi nejvýraznější současné dramatiky, s pověstí ironika s poněkud vzteklým humorem a osobním vnímáním divadla jako nástroje společensko-politické kritiky. Takže nejen abychom navázali na předchozí spolupráci při inscenaci Osudů dobrého vojáka Švejka, ale především kvůli předpokladu, že autor dramatizace Sikora bude autorovi společensko-kritického románu Kästnerovi rozumět.“
Autor dramatizace Roman Sikora: „Je to vlastně labutí píseň jedné demokracie. Ten román odkrývá obraz společnosti, v níž je úplně všechno jen zbožím, a tedy na prodej, včetně mezilidských vztahů. Společnosti, která je v hluboké depresi politické, ekonomické a psychické a do budoucnosti hledí s těmi nejhoršími představami, jako do území, kde nic dobrého nečeká. A tím vším probublávají známky nastupujícího nacismu deroucího se systematicky k moci. Je to zkrátka velmi podobné tomu, co my sami nyní prožíváme.“
Premiéra: 15. října
