Partneři portálu O divadle

Mecenáši

30. září 2022

Hráči připomenou zážitky z Dejvického divadla, Gogolova satira je aktuální dodnes

Ostravská Aréna umí Gogolovy Hráče jak pražský Činoherní klub v legendární inscenaci před třiceti lety. Jejich verzi dominuje perfektně sehraný soubor, jaký nebývá často k vidění. Na své si přijde i ten, kdo Hráče zná a o všech zvratech dopředu ví.

V zaprášeném hotelovém pokoji na ruském maloměstě usedá ke kartám jeden sebevědomý mladík s trojicí cizích mužů. Po několika kolech se všichni navzájem odhalí jako falešní hráči – a smluví se, že obehrají jednoho bohatého statkáře, který ovšem karty vůbec nehodlá hrát. Anebo je to jinak?

Gogolovu satirickou komedii Hráči u nás před třiceti lety proslavila legendární inscenace Ladislava Smočka v pražském Činoherním klubu (s Josefem Abrhámem a Jiřím Kodetem v hlavních rolích) a ze hry, která v jiných zemích zůstává ve stínu Revizora a Ženitby, učinila jeden z nejvyhledávanějších titulů tuzemských scén.

Nyní si ho vybrali dramaturg Tomáš Vůjtek a režisér Ivan Krejčí v Komorní scéně Aréna, o níž se občas říká, že je to „takový ostravský Činoherák“ – a vzniklá inscenace jen dokládá oprávněnost této přezdívky.

Kolektivní sólo

Hráči v Krejčího režii sledují tradici řemeslně poctivé komorní činohry, která staví na hereckých výkonech. V tomto případě dostala příležitost většina pánské části souboru a v inscenaci také jako soubor vystupuje: nikoliv nesourodá herecká sóla, ale perfektně sehraný ansámbl.

Trojici podvodníků tvoří Švochněv, který v podání Josefa Kaluži klame svou falešnou neobratností a bezelstnou tváří, Krugel Reného Šmotka coby štibichovská figurka s mohutně vycpaným břichem a uhrančivý kápo Utěšitel, jehož představitel Marek Cisovský v mžiku střídá falešnou bodrost s ryzí věcností. Jejich spoluhráčem i protihráčem je hlavní (anti)hrdina Icharev – v podání Alberta Čuby namyšlený floutek, který je svou neotřesitelností až dojemný.

Ústřední čtveřici a její oběti doplňují skvělé miniatury: zkorumpovaný bankovní úředník Psoj Stachič Zamuchryškin v podání Vladislava Georgieva, který se zcela minimalistickou mimikou i gestikou „požírá“ úplatky téměř jako platební automat, nebo všudypřítomný hostinský Alexej, jenž s vizáží čajového mistra a vševědoucím úsměvem vnáší do inscenace bezmála tóny magického realismu.

I jinak si režisér Krejčí pohrává s realitou a iluzí. Stěny i dveře hotelového pokoje od scénografa Milana Davida tvoří „divadelní“ červené závěsy, jež v kombinaci s bodovým světlem upomenou na kabaretní oponky. Nástup podvodnické trojice, která se v těchto dveřích zjeví skoro jako trojhlavá nestvůra s šesti rukama, v groteskní zkratce předznamená věci příští.

Gogol dnešní doby

Gogolův text má ráz brilantně vystavěného komediálního thrilleru s několika zvraty, svým způsobem je předchůdcem „podvodnických“ filmů jako Hillův Podraz.

V inscenaci Komorní scény Aréna si ovšem na své přijde i ten, kdo už Hráče zná a o všech zvratech dávno dopředu ví: vedle oné virtuózní souhry, jež připomene podobné divácké zážitky z Dejvického divadla, mnohdy potěší i tím, jak nápaditě, nově a „jinak“ vykládá některé ikonické momenty hry.

A kromě toho tu v plné síle vyznívá Gogolova štiplavá satira. U některých bonmotů o korupci má divák pocit, že už to inscenátoři skoro až zbytečně dopsali, domysleli a aktualizovali – a potom si s úžasem uvědomí, že to přesně tak, skoro slovo od slova, napsal už Gogol. V některých ohledech se svět zkrátka nemění.

Mohlo by vás zajímat

30. 9. 2022
Divadlo Archa se připravuje na předání prostor novému týmu. Činnost Archy vyvrcholí mezinárodní sezónou nazvanou Základy budoucnosti
29. 9. 2022
Divadelní show PLai PRAGUE ukáže, jak umělá inteligence přepsala české dějiny
29. 9. 2022
Mistrovské operní drama o nezdolné víře, oběti a odhodlání