Partneři portálu O divadle

Mecenáši

6. července 2022

Hrad v nitru (JAMU)

Muzikálové herce z JAMU zaujalo dílo španělské řeholnice

Nezvyklou látku si pro inscenaci Hrad v nitru zvolil její scénárista a režisér Dodo Gombár. Nový titul, který připravil se šesti studenty muzikálového herectví Divadelní fakulty JAMU, je inspirován stejnojmenným dílem španělské řeholnice Terezie z Ávily (1515-1582): „Pro absolventy muzikálového herectví jsme hledali téma, které by nějak odráželo jejich momentální nálady, strachy, nejistoty. Po různých peripetiích jsme se nakonec začali přibližovat k čemusi, co vznešeně nazvu duchovnem. Zdálo se nám, že má smysl obrátit v době, kterou žijeme, zrak dovnitř.“

Španělská mystička, reformátorka karmelitánského řádu a neobyčejná žena ve své knize Hrad v nitru uvažuje o lidské duši jako o pevnosti se sedmi komnatami, kterými člověk musí projít, pokud se chce setkat s Bohem i sám se sebou. Podle inscenátorů je pozoruhodné, že ani pět set let neubralo tomuto duchovnímu spisu na aktuálnosti. A všichni zúčastnění se shodují na tom, že proslulé dílo Terezie z Ávily představuje zejména možnosti dívat se vnitřním zrakem, pozorovat sebe i svět introspektivně.

Gombár zdůrazňuje, že ve svém scénáři čerpal z mnoha zdrojů a jeho inscenace je svým způsobem skládačka. Volně se v ní přelévá Terezin život a dílo. Velikou inspirací mu byly texty Emanuela Míška a hudba Josefa Fojty, kteří se s tématem setkali na hudebním poli už dříve.

„Terezie nabízí introspekci. A také jisté směrovky na této vnitřní cestě a k tomu svoji zkušenost. Totéž dnes dělá tu lépe, tu mnohem hůře nespočet mentálních koučů, psychoterapeutů, kartářů, léčitelů. Terezie na rozdíl od nich tak činí zadarmo,“ říká autor námětu Emanuel Míšek. V něčem je podle něj přístup světice možná dokonce modernější a realističtější: „Zatímco člověk současnosti má potřebu ovládat, manipulovat a těžit, Terezie se v posledku nechává oslovit. Je v tom nejlepším slova smyslu pasivní. Očekává. Je otevřená.“

Výsledný život a duchovní pouť sv. Terezie z Ávily v této devadesátiminutové scénické kompozici pro 21. století bude hudebním divadlem. Z hlediska hudební formy se jedná o suitu, která má sedm (programních) částí.

Autor hudby Josef Fojta poznamenává, že výsledkem je mu vlastně hudební meditace inspirovaná fenomenálním dílem, které člověka zve do vlastního nitra a je mu průvodcem na cestě meditace, modlitby. Hlavním motivem se autorovi hudby paradoxně stalo ticho, ve kterém nacházíme a slyšíme hudbu našeho bytí – života: „Instrumentaci jsem svěřil primárně smyčcovým nástrojům a kytaře. V samotné inscenaci kombinuji nahrávku komorního orchestru s živým smyčcovým kvartetem v kontrastu s hudebními smyčkami beatů, podporujících pocit přítomnosti; že se vše odehrává teď, v každém z nás.“

Scénograficky je podle autorky výpravy Elišky Drastíkové inscenace koncipovaná jako duchovní prostor a zároveň i prazvláštní “tělocvična”. Komnaty hradu jsou zastoupeny pouze symbolicky: „Nacházíme se v prostoru duše, kde uprostřed sídlí Bůh. Na scéně jsou symbolicky a eklekticky vybrané objekty, které někdy budou situačně nasvíceny a s dějem nabývají svého symbolického významu.“

Základními rekvizitami a kulisami bude sportovní a pracovní náčiní, které reprezentuje možnost zocelovat mysl, tělo i ducha. Nejde však pouze o urputné dodržování symboliky, jako spíš o předání atmosféry a pocitu z duchovní poutě. I proto, že tuto cestu pojali inscenátoři v optice současnosti, se výtvarnice kostýmů drží v uctivé náznakovosti dneška. Na jevišti nevyužívá hábitů řeholnic či doslovných oděvních citací řádu karmelitánek. Drastíková ve výsledném titulu vidí jako hlavní témata dospívání, lehký náznak otázky sexuality, duchovní a životní pouť, sebeobětování a hledání víry.

Návštěvník Divadla na Orlí uvidí Terezii v pěti podobách – právě tolik je totiž v absolvujícím muzikálovém ročníku hereček. Dodo Gombár: „Setkáme se také s různými postavami ze života světice, které si hrají děvčata sama, organicky se střídají v několika různých charakterech, ale hlavně jsou pořád Terezií. Pětihlasem. V inscenaci je dále přítomný jediný muž a spolužák vzpomínaných, možná hybatel, možná zdroj, možná jen nevědomí či zároveň epicentrum.“

Soubor doplňují také čtyři hudebnice na smyčcové nástroje: „Obsadit výhradně muzikantky byl zcela vědomý záměr, takže inscenace je kromě jiného poctou ženskému, mariánskému elementu a kultu.“

A v čem dále vidí scénárista a pedagog spojitost duchovního odkazu mimořádné řeholnice a svaté ženy s dneškem? Dnešní strašidelně hlučná doba si podle Gombára hýčká cynismus, ironii, jízlivost, vše je podle něj hodně v kurzu. Terezie však mluví pořád dokola o lidské duši. Zkoumá ji ze všech stran, nutí být v tichu, prochází množstvím peripetií, které ji přivedou k absolutní odevzdanosti Bohu: „A já si každý den kladu otázku, jestli jsme ještě vůbec na Boha zvědaví, protože jsem přesvědčen, že on na nás je zvědav pořád víc.“

Premiéra: 14. února v Divadle na Orlí

Specialista pro vnější vztahy JAMU

Mohlo by vás zajímat

25. 6. 2022
“Ukazuje se, že s muži celého věkového spektra rezonuje postoj k základní vojenské službě, která se minimálně v diskuzích na sociálních sítích stává leitmotivem nostalgicky vzpomínané iniciace do mužství. Zároveň ale žijeme v době, kdy největším ohrožením, se kterým jsou muži konfrontováni, je strach, že jim spadne zmrzlina ve Stromovce.”
24. 6. 2022
Největší česká divadelní přehlídka REGIONY – Mezinárodní divadelní festival Hradec Králové vstupuje do 27. ročníku, který se letos koná v posledním červnovém týdnu, od 24. června do 1. srpna
20. 6. 2022
Jak nebezpečná může být touha člověka po vlastním štěstí a lásce?
19. 6. 2022
OD 21. června uvidí diváci v Novém divadle v Plzni muzikálový festival Na scénu!, který jim nabídne pět absolventských představení studentů uměleckých škol a další doprovodný program – kurzy, workshopy a přednášky pro profesionály, studenty, i kohokoliv z široké veřejnosti. Šéf souboru muzikálu DJKT Lumír Olšovský: „Festival Na scénu! přináší studentům příležitost setkat se se zajímavými lektory a […]