Partneři portálu O divadle

Mecenáši

2. prosince 2022

Hrad v nitru (JAMU)

Muzikálové herce z JAMU zaujalo dílo španělské řeholnice

Nezvyklou látku si pro inscenaci Hrad v nitru zvolil její scénárista a režisér Dodo Gombár. Nový titul, který připravil se šesti studenty muzikálového herectví Divadelní fakulty JAMU, je inspirován stejnojmenným dílem španělské řeholnice Terezie z Ávily (1515-1582): „Pro absolventy muzikálového herectví jsme hledali téma, které by nějak odráželo jejich momentální nálady, strachy, nejistoty. Po různých peripetiích jsme se nakonec začali přibližovat k čemusi, co vznešeně nazvu duchovnem. Zdálo se nám, že má smysl obrátit v době, kterou žijeme, zrak dovnitř.“

Španělská mystička, reformátorka karmelitánského řádu a neobyčejná žena ve své knize Hrad v nitru uvažuje o lidské duši jako o pevnosti se sedmi komnatami, kterými člověk musí projít, pokud se chce setkat s Bohem i sám se sebou. Podle inscenátorů je pozoruhodné, že ani pět set let neubralo tomuto duchovnímu spisu na aktuálnosti. A všichni zúčastnění se shodují na tom, že proslulé dílo Terezie z Ávily představuje zejména možnosti dívat se vnitřním zrakem, pozorovat sebe i svět introspektivně.

Gombár zdůrazňuje, že ve svém scénáři čerpal z mnoha zdrojů a jeho inscenace je svým způsobem skládačka. Volně se v ní přelévá Terezin život a dílo. Velikou inspirací mu byly texty Emanuela Míška a hudba Josefa Fojty, kteří se s tématem setkali na hudebním poli už dříve.

„Terezie nabízí introspekci. A také jisté směrovky na této vnitřní cestě a k tomu svoji zkušenost. Totéž dnes dělá tu lépe, tu mnohem hůře nespočet mentálních koučů, psychoterapeutů, kartářů, léčitelů. Terezie na rozdíl od nich tak činí zadarmo,“ říká autor námětu Emanuel Míšek. V něčem je podle něj přístup světice možná dokonce modernější a realističtější: „Zatímco člověk současnosti má potřebu ovládat, manipulovat a těžit, Terezie se v posledku nechává oslovit. Je v tom nejlepším slova smyslu pasivní. Očekává. Je otevřená.“

Výsledný život a duchovní pouť sv. Terezie z Ávily v této devadesátiminutové scénické kompozici pro 21. století bude hudebním divadlem. Z hlediska hudební formy se jedná o suitu, která má sedm (programních) částí.

Autor hudby Josef Fojta poznamenává, že výsledkem je mu vlastně hudební meditace inspirovaná fenomenálním dílem, které člověka zve do vlastního nitra a je mu průvodcem na cestě meditace, modlitby. Hlavním motivem se autorovi hudby paradoxně stalo ticho, ve kterém nacházíme a slyšíme hudbu našeho bytí – života: „Instrumentaci jsem svěřil primárně smyčcovým nástrojům a kytaře. V samotné inscenaci kombinuji nahrávku komorního orchestru s živým smyčcovým kvartetem v kontrastu s hudebními smyčkami beatů, podporujících pocit přítomnosti; že se vše odehrává teď, v každém z nás.“

Scénograficky je podle autorky výpravy Elišky Drastíkové inscenace koncipovaná jako duchovní prostor a zároveň i prazvláštní “tělocvična”. Komnaty hradu jsou zastoupeny pouze symbolicky: „Nacházíme se v prostoru duše, kde uprostřed sídlí Bůh. Na scéně jsou symbolicky a eklekticky vybrané objekty, které někdy budou situačně nasvíceny a s dějem nabývají svého symbolického významu.“

Základními rekvizitami a kulisami bude sportovní a pracovní náčiní, které reprezentuje možnost zocelovat mysl, tělo i ducha. Nejde však pouze o urputné dodržování symboliky, jako spíš o předání atmosféry a pocitu z duchovní poutě. I proto, že tuto cestu pojali inscenátoři v optice současnosti, se výtvarnice kostýmů drží v uctivé náznakovosti dneška. Na jevišti nevyužívá hábitů řeholnic či doslovných oděvních citací řádu karmelitánek. Drastíková ve výsledném titulu vidí jako hlavní témata dospívání, lehký náznak otázky sexuality, duchovní a životní pouť, sebeobětování a hledání víry.

Návštěvník Divadla na Orlí uvidí Terezii v pěti podobách – právě tolik je totiž v absolvujícím muzikálovém ročníku hereček. Dodo Gombár: „Setkáme se také s různými postavami ze života světice, které si hrají děvčata sama, organicky se střídají v několika různých charakterech, ale hlavně jsou pořád Terezií. Pětihlasem. V inscenaci je dále přítomný jediný muž a spolužák vzpomínaných, možná hybatel, možná zdroj, možná jen nevědomí či zároveň epicentrum.“

Soubor doplňují také čtyři hudebnice na smyčcové nástroje: „Obsadit výhradně muzikantky byl zcela vědomý záměr, takže inscenace je kromě jiného poctou ženskému, mariánskému elementu a kultu.“

A v čem dále vidí scénárista a pedagog spojitost duchovního odkazu mimořádné řeholnice a svaté ženy s dneškem? Dnešní strašidelně hlučná doba si podle Gombára hýčká cynismus, ironii, jízlivost, vše je podle něj hodně v kurzu. Terezie však mluví pořád dokola o lidské duši. Zkoumá ji ze všech stran, nutí být v tichu, prochází množstvím peripetií, které ji přivedou k absolutní odevzdanosti Bohu: „A já si každý den kladu otázku, jestli jsme ještě vůbec na Boha zvědaví, protože jsem přesvědčen, že on na nás je zvědav pořád víc.“

Premiéra: 14. února v Divadle na Orlí

Specialista pro vnější vztahy JAMU

Mohlo by vás zajímat

29. 11. 2022
24. ročník festivalu ostravských činoherních divadel nabídne 11 inscenací – aneb od rychle stravitelného hamburgeru ke gurmánskému (divadelnímu) zážitku
24. 11. 2022
Divadlo Jiřího Myrona se stane dějištěm plesu požárníků s tombolou, volbou královny krásy i pořádným ohněm
22. 11. 2022
Noc divadel ve Státní opeře (dříve Německé divadlo, Divadlo 5. května a Smetanovo divadlo) nabídla divákům dva prohlídkové okruhy. Mohli tak vidět hlediště i zákulisí, šatny, kulisárny, mohli vstoupit do orchestřiště, zkušeben. A mohli vidět i technické zázemí, což bylo velmi zajímavé, protože divadlo, to je nejen umění, ale i světla, teplo, vzduchotechnika. Prostě provoz. […]
17. 11. 2022
„Raději být mrtvý bez krve, než zůstat naživu bez srdce.“