Anšlus

„Kdo by sem jezdil?! Dobrovolně… Klimatický lázně se zkaženým povětřím jsou prd klima-lázně. Hospoda bez hostů není hospoda. A stanice bez ánšlusu, to je spíš krchov.“ / Nádražní hospoda v Teufelsbergu v česko-saském pohraničí. Kdy tudy projel poslední vlak? Není to tak dlouho. Předevčírem? Nebo sto roků zpátky? Mezi rozpadající se omítkou a v zatuchlém vzduchu sedí čtyři muži. Každý u svého stolu. Společně čekají na příchod hostů, aby se Čechy a Sasko konečně staly jednou zemí. A zatímco čekají na zářivou budoucnost, stále více se propadají do své minulosti. V Teufelsbergu se totiž lidi vždy měnili na divoký svině a svině divoký na lidi. A proto taky všechny ty nehody na lovu…