V roce 2008 jsme začali natáčet absolventská představení studentů DAMU. Po jednom z každé katedry – činoherního divadla (KČD) a alternativního a loutkového divadla (KALD). Natočili jsme inscenace šesti ročníků, na DVD jsme vydali první čtyři z nich, tedy ročníky 2008-2011. A stačí se podívat do galerie, jak zajímavé tituly i absolventi to byli.
Studenti katedry činoherního divadla, kteří na jevišti DISKu absolvovali v roce 2010, nás zaujali natolik, že jsme nenatočili jen jednu jejich inscenaci, ale rovnou čtyři. Racka, Markétu, dceru Lazarovu, Tartuffa a Bicepse s Lessepsem. (Česká televize natočila ještě pátou jejich inscenaci, Kazimíra a Karolínu.)
Takhle veselo jim bylo při slavnosti Koulení Disku, kdy je školní divadlo DISK předáváno následujícímu ročníku
Spolu s tím jsme se rozhodli, že se jim budeme věnovat další čtyři roky. Vznikly z toho moc hezké a zajímavé “sběrné rozhovory”. V roce 2010 jsme si s nimi povídali na jevišti DISKu, po natočení jejich inscenace Markéta, dcera Lazarova. O rok později v Divadle Kampa. Další rok na Žofíně. Pak znovu v DISKu. A v závěrečném roce 2014 jsme všichni jeli “na letní tábor”. Tedy na dva dny do výcvikového střediska AMU v Poněšicích, co by kamenem dohodil od zámku Hluboká.
Léta plynula. Ačkoliv u většiny ročníků studentů DAMU existuje nezanedbatelné procento lidí, kteří se divadlu dál nevěnují, studenti KČD 2010 se velmi dobře prosadili všichni. Stačí se podívat na jejich fotografie, pro připomenutí…
Nazvali jsme ten projekt Patnáctka (nechci se mýlit, ale pokud mě paměť neklame, autorem tohoto názvu je Igor Orozovič), podle počtu absolventů: 5 hereček, 5 herců, 5 režisérů a dramaturgů.
Podle abecedy – herečky, herci, režiséři a dramaturgové:
Nikola Bartošová (Pádivá), Klára Klepáčková (Suchá), Hana Marie Maroušková, Anežka Rusevová, Marie Štípková // Ivan Dejmal, Tomáš Klus, Ivan Lupták, Igor Orozovič, Jiří Suchý z Tábora // Zdeněk Janál, Tereza Ludvíková (Karpianus), Pavel Ondruch, Milan Šotek, Mikoláš Tyc
Náš podcastový kanál na Forendors je teď skvělou příležitostí, jak Patnáctku ukázat divadelnímu světu a posléze na ni navázat. Inscenace Racek a Markéta, dcera Lazarova, už tam jsou nahrány. Tartuffe a Biceps s Lessepsem přibudou v dohledné době.
Za těch pět let, co jsme si s nimi povídali, je délka těch hovorů zhruba hodinu a půl. U každého. Tedy povídání si o divadle v délce celovečerního filmu, to celé krát patnáct. Povídal si s nimi Ondřej Šrámek, vedoucí jedné z dramaturgických skupin České televize, a především otec záznamů divadla v České televizi, díky jehož desítky let trvající práci vznikly stovky záznamů českých divadelních inscenací a dalších pořadů o českém divadle. Je tedy v podstatě zbytečné zdůrazňovat, jak zajímavé ty rozhovory jsou.
Budeme rozhovory postupně uveřejňovat – a až budou venku všechny, plynule na to navážeme videopodcasty, v nichž se Ondřej postupně potká se všemi znovu a budou si povídat o tom, jaká byla ta cesta, po níž od toho roku 2010 jdou. Naštěstí všichni úspěšně.
Praha 13. září 2026
Jana Smetánková
